HAUZweb 2.0

Tentokrát jsme do paláce vstoupili hlavní branou. Stráže si nás sice podezíravě prohlížely, ale nedovolily si nás zastavit, protože s námi byl Sarandas.

V paláci nastalo hotové pozdvižení. Rychle se proslechlo, že Sarandas v noci tajně opustil palác a nyní se vrací obklopen neznámými muži místo jeho obvyklého doprovodu. A k tomu ještě ti vojáci před městskými branami. Nemohlo to vypadat jinak, než že se nad ránem uskutečnil mocenský převrat.

„Vstávejte, spáči,“ vzbudil nás generál krátce před polednem. „Už jsme skončili. Sarandas přišel k sobě.“

Vyskočili jsme na nohy a nahrnuli se do vedlejší místnosti.

Aurrus byl celý vystrašený. Kdo by také nebyl, když se mu do domu uprostřed noci dobývá parta ozbrojenců. Chvíli jsme ho proto museli uklidňovat a několikrát vyzývat, aby se na naše otázky soustředil.

Callonus se mlčky smiřoval s tím, že jsme mu prohrabali jeho truhlu, a my zatím přemýšleli, jak ho dostaneme za Sarandem. A zda to provedeme už tuto noc, nebo věc odložíme až na tu zítřejší.

Po půl hodině neklidného přešlapování po místnosti jsme zaznamenali první známky zlepšení. Callonus začal dýchat hlouběji a v jeho obličeji se občas objevilo napětí. A za další půl hodinu otevřel oči.

Měli jsme nejdůležitější přísadu do protilátky a navíc jsme se nacházeli na tom nejlepším místě k její výrobě. Nezbývalo než se pustit do práce.

Samotného výroby jsem se zhostil já, neboť jsem měl s přípravou lektvarů zkušenosti. Vrátil jsem se do přední místnosti a na pult si rozložil všechny potřebné věci. Kahan, trojnožku, varný hrnec, onu vzácnou rostlinu a podle Bejových pokynů i další přísady, které jsem nalezl v zásuvkách podél stěn. A nakonec i jednu prázdnou lahvičku.

Na schodech vedoucích ke dveřím do Callonova krámku seděli dva vojáci. Hlavy měli opřené o zábradlí a tvrdě spali.

Rozhodně nebylo obvyklé, aby vojsko hlídalo soukromé živnosti. Někdo jim k tomu musel dát zvláštní příkaz a asi věděl, proč tak činí. Ovšem tito vojáci naštěstí jim svěřený úkol příliš vážně nebrali.

Galthragot seděl za stolem a před sebou měl rozložené nějaké chorobopisy. Překvapeně na nás zíral. Obestoupili jsme ho, abychom mu nahnali strach, ale mělo to spíš opačný účinek.

„Co tu chcete?“ rozkřikl se na nás. „Už je po návštěvní době a vy tu nemáte co pohledávat. Opusťte ihned nemocnici, nebo na vás zavolám vojáky!“

Cestou měli Hyatt s Kocourem dostatek času, aby se nad spojením mezi Hleranem a Callonem zamysleli. Jak si ho nyní dali do souvislostí, museli si chtě nechtě přiznat, že vlastně není až tolik překvapivé, jak se na první pohled zdálo.

Hleran si přece ztěžoval, že se mu jeho tajný zvěd už několik dní nehlásí. A právě tak dlouho byl Callonus v bezvědomí, jak nám prozradil Ilmiril. Stačilo jen dát si dvě a dvě dohromady.