Ahojky deníčku.

Ahojky deníčku.

Fňuk brek...

Takže dobrý.... den!!

Ahojky deníčku;)

Sbohem
a díky za ryby dalo by se říci. Dlouho jsem se nedostal k psaní
do tohoto krásného území datového kraje. Childhood´s end a vše
zastřeno mraky je. Musel jsem si po ránu pivo dát abych mohl jsem
psát.

Ahojky deníčku ;)

Jsem tu zas ;) Asi se těšíš, že ti
povyprávím jak jsem si užila Vánoce a Silvestra a jaké
nezapomenutelné zážitky jsem zažila. Jedno lepší než druhý a
zážitky nabité k prasknutí, jen ne bohužel moc pozitivní :/

Kuk deníčku,

to koukáš, co?

Takhle brzy si můj zápisek snad ještě nedostal. Mno musím ti, ještě plná dojmů, povyprávět o mém víkendovém cestování;)

Ale nejprve pěkně od začátku.

Tak po mém posledním zápisku, jsem v pondělí odjela s Aksou do Mostu, navštívit babičky.

Milý deníčku, to už je zas doba co
jsme se neviděli. Jak ta doba letí. Přijde mi to jako včera, co
jsem odložila uniformu do skříně, a přísahala si, že dráha už
nikdy... ale jak se říká: Nikdy neříkej nikdy.

Tak co se za celou tu dobu událo?

Kde začít. Naposledy jsem se zde loučil, když jsem opouštěl projektantské řemeslo v Kovolaku. Mezitím jsem působil rok a půl v jiné ledečské firmě, abych se nakonec rozhodl, že jak ne už vím dost J. Další působiště mé je v Humpolci v nadnárodní firmě Valeo. Na kompresory do klimošek aut.

Ahojky deníčku!!!

Možná už to víš, páč tamtamy fungují rychle. Jsem free, svobodná (a bez závazků ) a jedním slovem nezaměstnaná...