Hra irského dramatika Martina McDonagha Pan Polštář, uváděná v Činoherním klubu, je momentálně velkou událostí na divadelní scéně. Zmínky o ní byly jednu dobu téměř ve všech médiích, na kterých mi spočinul zrak. Také aby ne. Hra na divadelní prkna přenáší divácky přitažlivé prvky, jakými jsou bezesporu kriminální zápletka, napětí, násilí či horor.

Letošní Febio Fest jsem dosti odbyl. Měl jsem sice vyhlédnuto několik zajímavých filmů, avšak vysoké pracovní nasazení zapříčinilo, že jsem je již neměl sílu shlédnout. Dostal jsem se tak na pouhé tři z nich. Hned dva si braly na mušku trnitou cestu dospívání mladých lidí, kteří jsou navíc zatíženi nějakým společenským handicapem.

Třetím snímkem, který jsem shlédl na letošním Febio Festu, byl jeden z filmů promítaných v rámci pocty režisérovi Michelangelu Antonionimu – Zatmění. Zpětně musím říci, že je docela škoda, že jsem se nedostal i na další jeho filmy, a vůbec na více filmů na festivalu promítaných. A to i proto, že jsem měl od Voitecha na každý den k dispozici dvě volné vstupenky.

Poslední film, který jsem navštívil na mezinárodním festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět 2006, se vyjadřuje k aktuálnímu tématu, kterým je Irák.

Čtvrtý film, který jsem navštívil na mezinárodním festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět 2006, jež není z těch představující lidská práva z druhé strany. Ovšem rozhodně tím není méně zajímavý.

Třetí film navštívený na mezinárodním festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět 2006.

Druhý film navštívený na mezinárodním festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět 2006.

Minulý ročník Filmového festivalu Jeden svět o lidských právech jsem si nechal utéci jsa cele položen do sepisování Doupítka. Jelikož se však jeho dokončení od té doby nepřiblížilo ni o píď, umínil jsem si, že tentokrát to bude jiné. O víkendu jsme si sice zvykl na Doupítku pracovat a nechtěl jsem to měnit, leč v pracovní dny mi ještě zbývalo relativně dost času.

V Galerii Rudolfinum opět probíhá zajímavá výstava. Nese výmluvný název Industria a představuje více než 70 velkoformátových fotografií z průmyslového prostředí. Jejich autorem je fotograf Vladimír Jirásek, který je nafotil převážně na Karvinsku, ale i v dalších průmyslových lokalitách, třeba na Kladně.

Již dlouho jsem se zde nerozepsal o žádném zajímavém filmu, který jsem v poslední době viděl. Zkusím to tedy napravit zmínkou o filmu Outsider, který právě běží v kinech. Již samotný název docela vystihuje, na co že se může divák těšit.