HAUZweb 2.0

krásná kniha, jež se mi dostane do rukou, zaslouží, abych vás s ní seznámil. nyní je to sbírka Marcua Bašóa Úzká cesta do vnitrozemí, vydalo nakladatelství DharmaGaia 2000. o autorovi jsme se již zmínili v článku o haiku. podíváme se tedy spíše na formu celé sbírky a hlavně si něco povíme o grafické výpravě této sbírky, o stylu maleb v knize a o malířích používající tento styl.

Bašó - Úzká cesta do vnitrozemí

Sbírka Marcuo Bašoa Úzká cesta do vnitrozemíje vlastně stylizovaný deník z Bašóového putování japonskou krajinou. Bašó, již v pozdním věku, se vydává na pouť, aby navštívil slavná místa japonské historie a místa, která zachytili v nesmrtelných verších básníci, kterých si Bašó velice vážil. Během cesty tak popisuje krajinu, místa, chrámy, vstupuje do dialogu a historií, s dávnými básníky. Tato kniha je vlastně jakousi oslavöu japonské krajiny a japonské kultury vůbec. V této souvislosti jest také nutno podotknout, že slovo vnitrozemí v názvu této sbírky, lze přeložit také jako hloubku, tedy úzká cesta do hloubky, ve smyslu pochopení.

Úzká cesta do vnitrozemí je Bašóovým vrcholným dílem. Skládá se z prostého popisu toho, co na své cestě zažil a z jednotlivých haiku, jako básnickým vyjádřením situace, krajiny, přírody, které jej zaujali. Próza a básně jsou zde dokonale vyváženy. Můžeme použít známého přirovnání prózy k niti, která spojuje jednotlivé perly náhrdelníku - jednotlivá haiku.

O Bašóovi jsme si řekli již v minulém článku o haiku. Na co bych chtěl ještě upozornit je grafická úprava této sbírky. Obsahuje totiž 11 reprodukcí obrazůod slavného japonského literátského malíře Kameda Bósaie (1752 - 1826). Tyto malby Bósai vydábvá v roce 1816 jako album 29 maleb pod názvem Hory mého srdce. I když album pochází z doby asi 130 let po Bašóovi, k jeho sbírce se velice hodí. Bósai jako ostatní literátští malíři, totiž maluje stylem zvaným haiga. Ta souzní s Bašóovými haiku svou lehkostí, vystižením základních rysů skutečnosti a krásou jednoduchosti.

Literáti byli především vzdělanci, povětšinou pak úředníci, spravující přidělený úřad. Aby si odpočinuli od nudné úředničiny, zabývali se literáti básnictvím, malbou, kaligrafií. Tedy věcmi, které je duševně povznášeli. Nebyli to tedy žádní profesionálové, řemeslníci, ale amatéři, tvořící pro svou potěchu a zřídkakdy vystavující či vydávající. Literátští malíři vytvářeli povětšinou imaginární krásné krajiny. Krajiny, do kterých se kvůli svým povinnostem nemohli fyzicky vydat. Byli to také náružíví pijáci rýžového vína. Právě díky vínu a jejich vzdělanost vznikl styl haiga. Tak podobná svou jednoduchostí básnickým haiku a odlišná od starších klasických malířů, kteří díky pití zeleného čaje vytvářeli složité krajiny propracované do detailů.

Ti literáti, kteří se již na úřednickou práci nehodili, či jí byli předčasně zproštěni, ocházeli do ústraní, a tam se v chudobě naplno věnovali svým dílům a dalšímu studiu. Povzbuzováni rýžovým vínem a příteli literáty. Občas se vydávají na dlouhé pochody japonskou zemí po vzoru Bašóa a dalších velkých básníků. Literátské krajiny jsou komponovány vertikálně, podle starýcj čínských zvyklostí. Vyjadřují vznešenost, mohutnost a krásu přírody. Na jejich plátnech se objevují hory, rokle, vodopády, jezera, lesy a postavy poutníků či meditujících vzdělanců, hledajících útěchu. Postavy jsou však vůči krajině v nepatrném poměru, aby tak vyjádřili svou nicotnost.

Malby literátských básníků byly čas od času vydávány v podobě alb. Ty byly tištěny na papír pomocí dřevořezů. K nejvýznamnějším albům patří díla Josy Busona, též velkého básníka haiku. Ten jako první tvoří tvé malby stylem haiga. A také alba Bósaiovi. Jeden výtisk  Bósaiova alba Hory mého srdce je i ve sbírce Národní galerie v Praze. Kniha je těštině dřevožerem a má rozměry 27,5 x 18,5 cm. V Národní galerii, ve sbírce asijského umění na Zbraslavy, si můžete ukázky těchto maleb prohlédnout v originále.