HAUZweb 2.0

Nedávno jsem byl v Galerii Rudolfinum podívat se na obrazy Čchiu Š-chua a byl jsem úplně ohromen. Nejprve jsem si spletl směr prohlídky a přišel do místnosti, kde na stěnách visely samé bílé obrazy. Říkal jsem si, že to bude asi nějaká recese, ale na konci výstavy jsem poznal, že opak je pravdou. On totiž Čchiu Š-chua postupem svého uměleckého vývoje, který výstava mapovala, prošel stadiem barevné malby až do stadia býlích pláten s šedobýlím nádech. A tak postupem výstavy jakoby se mi zvyšovala vnímavost pro drobné rozdíly v nádechu barvy a když jsem na konci přišel do sálu s bílými obrazy, uviděl jsem v nich krásné krajiny plné stromů a zalité ve slunci.

Původně jsem myslel, že se bude jednat o malíře klasické čínské krajinné malby, nebo-li takový ty úzký a vysoký malby tuží na papíru, ale Čchiu Š-chua je moderní malíř. Jelikož studovat na západě, odnesl si odtud západní techniku malby: olej a plátno, a spojil ji s tradičním čínským pohledem na krajinu a na svět. Jeho malby, které jsou i přes tři metry široké, představují krajiny, které nemají žádný význačný bod či motiv a jsou jakoby zalité v mlze. To zřejmě koresponduje s autorovým životním přesvědčením: autor je praktikující taoista. Taoismus učí o vyrovnávání protikladů do rovnováhy, v níž se svět může uzřít ve své skutečné podobě, v podobě prázdnoty.

V malbách Čchiu Š-chua jsou tyto protiklady zastoupeny například krajinou země se stromy či keři a s pěšinou, a nad ní pak nebe s mraky a sluncem. To vše je pak zalité v mlze, takže to není jednoduché rozeznat, neboť vše: země, stromy, keře, nebe, mraky i slunce, jsou nakonec prázdné a tudíž stejné. Všechna ta různost světa je nakonec  jedním, a to základem či principem světa. Tak se v díle Čchiu Š-chua prolínají dvě oblasti: jeho umělecké cítění a filosofické přesvědčení. Obé pak předkládá těm, kdo chtějí vidět, kdo chtějí poznat, kdo chtějí cítit.

Co ještě říci o autorovi? Asi tolik, že býval zaměstnán u reklamní firmy, kde dělal obrovská reklamní plátna. Když ho vyhodili, pochopil to jako příležitost dělat něco jiného. Zaměřil se na studium taoismu a buddhismu. Na praktikování meditací, poslouchání taoistické hudby a malování pláten s krajinami. Výsledkem jeho snažení je pak také tato výstava.