HAUZweb 2.0

kdo se chce dozvědět, co je to haiku, či se možná dozvědět něco málo více, čtěte. jsou to spíše výpisky z knihy Mléčná dráha, antologie z japonských básníků haiku XVII a XVIII století, nakladatelství AURORA 1999. Všem doporučuji přečíst, je to moc pěkné čtení. zde nejprve uvedu základní charakteristiky této literární formy a poté se podíváme i na velké osobnosti, jež haiku proslavili.

Haiku

Haiku je literární forma poezie, původem japonská. Klasická haiku je charakteristická svými 3 verši, které jsou rozděleny do 17 slabik. Lze však spatřit i haiku, která opouští striktní požadavek 17 slabik. Každopádně požadavek přesně na 3 verše trvá. Výběrem témat se haiku zaměřuje na podstatu věcí, na podstatu lidského života, jeho údělu, podstatu světa. Na tak malém prostoru tří řádků dokázali největší mistři této formy nejem vyslovit hlubokou myšlenku, ale dokázali jí také podat s lehkostí, svěžestí, ale i procítěností. Mistrná haiku jsou stručná, výstižná, mají nosnou myšlenku, lehce se čtou a hlavně jsou krásná. V neposlední řadě též snadno zapamatovatelná a naučná.

Haiku bylo v Japonsku vždy oblíbenou literární formou. Bylo ovšem používáno pro pobavení pokleslé společnosti, hlavně nějakou rádoby vtipnou poznámkou. Haiku ve své vrcholné podobě stvořil až v 17. století básník Macuo Bašó (1644 - 1694), který je vynesl je až na sám vrchol japonské literatury. V mládí Bašóa postihlo velké neštěstí a jako reakci na to se uchyluje do budhistického kláštera. Tam se zříká dosavadního života a zasvěcuje svůj další život chudobě a mysticismu. Po několika letech ztrávených v klášteře tento opouští s myšlenkou šíření duchovna mezi prosté lidi. Na pomoc si bere poezii, kterou začíná skládat již v klášteře. Ta je pro tento účel jako stvořená, zvláště pak krátká a úderná haiku. Bašó tak pozvedá haiku ze světa hříček do světa prolubování cítění, sebezdokonalování, odhalování podstaty věcí. Ale i demostrace lásky ke všemu živému, zkrátka obrození člověka.

Bašó si za svého života získal značný věhlas a měl mnoho následovníků. Mezi nimi i Enomoto Kikaku (1660 - 1707). Ten do poezie haiku přináší humor a ironii, jež asketickému Bašóovi scházela. Kikaku byl člověk se vším všudy. Jeho haiku jsou plné protikladu mezi vznešeností a všední slkutečností, ale i tragického patosu. Další velikou osobností, která obohatila haiku, byla žena Kaga No Čijo-ni (1701 - 1775). Ta byla takovým ženským protějškem Bašóa. I jí stihlo v mládí kruté neštěstí, i ona se uchyluje do kláštera, kde jsou jí útěchou budhovo učení, malba a skládání haiku. Po dlouhých 15 let. I ona uviděla v poezii obrození člověka. Nakonec opouští klášter a vydává se mezi lidi, učit je poezii.

Poté na scénu přichází další mistr Josa Buson (1715 - 1783). Ten obohacuje haiku o náměty z japonské historie, z čínské poezie. Jeho haiku jsou smyslnější a rafinovanější. Kobajaši Issa (1763 - 1827) prožil velmi smutné dětství a to se také podepsalo na jeho poezii. Je velmi vnímavý pro všechnu bolest tohoto světa a cítí hluboký soucit s trpícím člověkem, se vším živým. Bývá označován za největšího japonského básníka soucitu. V jeho díla však můžeme najít i stopy komičnosti.