HAUZweb 2.0

Poslední film, který jsem navštívil na mezinárodním festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět 2006, se vyjadřuje k aktuálnímu tématu, kterým je Irák.

Krev mého bratra – The Blood of My Brother: The Story of Death in Iraq
Andrew Berends, USA, Irák, 2005

Půl roku strávil režisér tohoto dokumentu v Iráku. Výsledkem jeho pobytu je film Krev mého bratra. Začíná smrtí iráckého fotografa Ra'ada, kterého zastřelili američtí vojáci myslíce si, že jde o sebevražedného útočníka s bombou kolem pasu. Zpočátku se kamera zaměřuje na rodinu Ra'ada, jejich smutek ale i rozhořčení, hlavně pak na jeho bratra. V Ra'adovi ztratili milovaného syna a bratra, v neposlední řadě také živitele rodiny.

Čím déle je však režisér v Iráku a objevuje souvislosti, a čím více času uplyne od Ra'adovi smrti, záběr jeho filmu se rozšiřuje. Divák má možnost poznat život normálních lidí v Iráku, nahlíží i do mešity v čase společného modlení, poslouchá rozhovor s islámským duchovním, který mluví o lásce a porozumění. Vše mu připadá známé, život je zde velice podobný životu v Evropě. Až na jednu věc – na válku. S ní se lidé setkávají takřka na každém kroku.

Na jedné straně američtí vojáci, kteří jistě odvádějí tvrdou práci: hlídkují na veřejných prostorách, pátrají po zbraních, provádějí domovní prohlídky. Jenže jsou vystresovaní, chovají se k Iráčanům přezíravě a občas zabijí nevinného. Na druhé straně fundamentalisté a teroristé, ale i jen prostí občané, kteří však již ztratili příliš mnoho, aby mohli jen nečinně přihlížet se založenýma rukama. Tak i Ra'adův bratr postupně přitvrzuje své výroky. Sice chápe, že vražda jeho bratra byla ze strany amerických vojáků omyl, ale občas ho popadne hrozný vztek a nejraději by každého Američana na místě zabil. Zatím na to však nemá dost odvahy, je to ale možná jen otázka času.

Čím déle jsou v Iráku okupační armády, tím více lidí se radikalizuje. Na druhou stranu, kdyby hned odešli, zavládl by ještě větší chaos. Každé řešení je špatné a prostým Iráčanům nezbývá než doufat.