HAUZweb 2.0

Tak sem vám navštívil Náprstkovo muzeum na Betlémském náměstí v Praze. Je hrozně zajímaví a tak sem o něm připravil tenhle článeček.

Náprstkovo muzeum

Náprstkovo muzeum je jednou z pěti hlavních složek Národního muzea. Další složky tvoří Přírodovědecké muzeum, Historické muzeum, Muzeum české hudby a Knihovna Národního muzea (což je v podstatě muzeum knihy). V Náprstkově muzeu jsou vystaveny exponáty z Asie, Afriky a Ameriky; proto také celý název muzea zní Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur. Náprstkovo muzeum má dvě hlavní stálé expotice, jednak na Betlémském náměstí v Praze, a jednak na zámku v Liběchově u Mělníka.

Náprstkovo muzeum nese své jméno dle svého zakladatele, Vojty Náprstka, který jej se svou máti začal připravovat roku 1862. Původně vněm byly vystaveny moderní stroje a zařízení, které zakoupil v Anglii, kde roku 1862 pobýval jako člen české delegace na světové výstavě v Londýně. Sbírka měla sloužit k pozvednutí úrovně českého průmyslu a řemesla.

Náprstek však usiloval i o rozšíření obecného rozhledu české veřejnosti. Proto soustavně budoval i svou knihovnu, která je součástí Náprstkova muzea a která byla ve své době první veřejně přístupnou knihovnou v Praze. Kolem Náprstka a jeho knihovny brzy vznilo významné středisko české inteligence. V prostorách knihovny se pravidelně scházeli např. Placký, Rieger, Purkyně, Světlá, či Zeyer.

Etnografické a archelogické sbírky byly založeny exponáty ze Severní Ameriky, které si Náprstek přivezl z vlastní cesty roku 1857. Postupně byly doplňovány z okruhu Náprstkových přítal, slvaných cestovatelů, kteří se též v knihovně scházeli a rozdělovali s ostatníma o své zažitky z cest. Byl to napříkla Emil Holub.

Toliko o Muzeu samotném z Průvodce Národního muzea v Praze, Náprstkovým muzeem asijských, afrických a amerických kultur. V hlavní budově na Betlémském náměstí v Praze, kterou jsem navštívil, jsou umístěny sbírky ze Severní a Jižní Ameriky v prvním patře, ve třetím pak sbírky z Austrálie a Oceánie, a dočasně též sbírka s názvem Čínské miniatury.

Sbírky ze Severní a Jižní Ameriky

Sbírka Severní a Jižní Ameriky začíná až úplně na severu u eskymáků a aleutů, pokračuje přes prérijní indiány na severoamerickém kontinentě, jako např. apači, navahové, hopi, čejeni, mohykáni a jiní. Dále sbírka pokračuje kulturou Mexika, přes indiány z tropických pralesů povodí Amazonky, až po indiány žijící vysoko v Andách.

Tato sbírka sestává z různách předmětů denní potřeby, oděvů, keramiky, sošek, modelů obydlí a dalších. Exponáty vhodně doplňují fotografie velkého formátu, jež usnadňují vhled do jednotlivých prostředí, přírodních a kulturních souvislostí. Sbírka je jednak archeologická, obsahuje exponáty z dřívějších dob, tak i etnografická, ilustrující danou kulturu i v dnešní době.

Typickým příkladem etnografického přístupu je jedna fotografie, na níž jsou zachyceny dvě indiánké děti, oděné jen do tenkých bederních roušek, které se uprostřed hustéh pralesa pokoušejí složit rubikovou kostku.

Čínské miniatury

na shlédnutí sbírky Austrálie a Oceánie již nebylo sil, ale sbírku Čínské miniatury jsem si nemohl odpustit. Ta je vystavena v historii Náprstkova muzea poprvé, a to jen dočasně. Tuto sbírku zahájil ještě sám Vojta Náprstek, který zkupoval čínské miniatury v obchodech v různých evropských městech.

Za čínské miniatury jsou označovány malé, asi velikosti A5, malované obrázky, jejichž podkladem je speciální papír z bambusové dužiny. Ten má jednu velkou přednost. Malba na něm vypadá velice živě, připomíná malbu na skle. Práce s tímto papírem je však velice namáhavá, ježto je velice tenký a snadno se trhá. Také jednotlivé tahy štetcem již nejdou kvůli tenkosti přemalovat, takže malíři musejí být velice zruční.

Čínské miniatury byly vytvářeny v 19. století řemeslníky převážně v jižní Číně, na popud Východoindické společnosti, která tyto dovážela do Anglie, kde po nich byla v této době velká poptávka. Náměty těchto miniatur totiž byly věci typické pro čínskou kulturu a to v takovém podání, aby byly zajímavé pro evropany, kteří se o Číně chtěli dozvědět něco více.

Ve sbírce tak můžeme vidět např. zástupce jednotlivých řemesel, dále sérii znázorňující postup výroby čaje, hedvábí, pěstování rýže, ale také iznázorněný život čínských úředníků - mandarýnů, a to od narození, přes školu, složení zkoušek, svatbu, přidělení úřadu a odcestování za ním do dalekých krajin, výjevy z práce mandarýna, či navrácení se ke stráří zpět domů. Ve sbírce jsou také miniatury znázorňující hudebníky, herce, ale i mnichy.

Sbírku doplňuje tradiční čínský, krásně vyšívaný oděv mandarýna jeho ženy. Jsou zde také vidět ony pověstné zlaté lilie, malinké střevíčky, asi 10 x 3 cm, špičaté na špičce, ve kterých chodil se stalo velikou módou právě v 19. století. Aby se do takovýchto střevíčků ženy obuly, muselisi již od útlého mládí podvazovat nohy. To znamená, že si je ohýbaly tak silně, až se nakonec po dlouhých rocích soustavného utrpení špička dotkla paty.

Výsledkem podvazování bylo jednak silně deformované nohy, které boleli na každém kroku, dokonce i při trochu delším stání, ale na druhé straně také větší šance na provdání se. Neboť Číňané byli z nějakého důvodu velice vysazení na malinkou ženskou nožku, obutou ve zlatých liliích. Ale to už je jiný příběh.