HAUZweb 2.0

Na zámku V liběchově u Mělníka je druhá stálá expotice Náprstkova muzea. o první, na Betlémském náměstí v Praze, jsme hovořili minule. Na tuto jsem se obzvláště těšil, neb jsou zde uloženy sbírky z Číny, Japonska, Koreje a další.

Zámek v Liběchově

Hnán posedlostí seznámit se s východoasijskými kulturami jsem navštívil zámek v Liběchovicích u Mělníka, kde jsou uloženy sbírky Náprstkova muzea z Číny, Japonska, Koreje, Vietnamu, Indie, Cejlonu, Barmy, Thajska, Tibetu a Mongolska, ale také sbírky africké. Tyto sbírky čítají na 50 000 exponátů, z nichž ovšem je vystaveno ve 20 sálech jen 2 500.

Zámek v Liběchově působé na první pohled útulným dojmem, ne příliš velikášsky. Je to dvou, na některých místech až tří, patrová budova kružnicovitého půdorysu, s asi 5 patrovou věží. Uvnitř budovy je kruhovité nádvoří. Celá budova je bílo-tmavočervená. K zámku přiléhá obrovská zahrada s parčíkem.

V pokladně zámku na mě čekalo veliké zklamání. Sbírky z Číny nejsou přístupné. Jsou umístěny v přízemí, které se celé maluje. Spolu s Čínou nejsou přístupné sbírky z Vietnamu a z Afriky. A to až do příštího roku. Vstupné tedy bylo odpovídající, poloviční, 20 Kč na osobu. Jak jsem s těžkým srdcem nahlížel do sálů v přízemí, celé přízemí je téměř v dezolátním stavu. Již 10 let se totiž vleče restituční řízení s původními vlastníky zámku, které ještě není ukončeno.

I přes nepřístupné čínské sbírky, na které se ještě musím někdy vypravit, návštěva stála za to. V mnohém dokonce předčila mé očekávání. A to díky faktoru, který se zdá býti zpočátku velice omezující. Sbírky jsou totiž přístupné v doprovodu průvodce. Přesněji řečeno paní průvodcové. Ovšem ta nám podávala tak zasvěcený a zajímavý výklad k jednotlivým kulturním celkům, že jsem i Čínu oželel.

Paní průvodčí se totiž nezaměřovala pouze na popis exponátů, jenž lze nalézti v průvodci Náprstkova muzea. Při výkladu dávala exponáty do kulturních, sociologických, ale také filosofických a náboženských souvislostí, jednotlivých kulturních oblastí. Celá prohlídka trvala bezmála 1.5 hodiny a dozvěděl jsem se spoustu zajímavých informací.

Ásijská sbírka

Prohlídka začala u sbírek z Koreje. Čínská kultura se totiž šířila na jihu do Vietnamu, na východě na Koreje, přes ní pak do Japonska. Na západě do Tibetu, na severu do Mongolska. Sbírka korejkého umění je nejmladší sbírkou Náprstkova muzea a je sestavena převážně z darů KLDR bývalé ČSSR. Je umístěna v jednom sálu a najdeme zde mimo jiné soubor seladonové keramiky, tj. keramiky se pseciální nazelenalou polevou. Také svatební červené roucho nevěsty s vyšívanými pivoňkami, červená v tomto kulturním okruhu znamená štěstí a radost, a šat úředníka s vyšívaným odznakem hodnosti. Také zde je lakovaná truhla vykládaná parletí a želvovinou.

Ve třech následujích mistnostech se nachází japonská sbírka. Ta je ze všech sbírek nejobsažnější. V první místnosti jsou vystaveny exponáty užitého umění, nejprve lakovaného dřeva, poté porcelánu a keramiky, nakonec z kovu. Odráží se na nich japonský smysl pro soužití s přírodou. Ten vychází z náboženské orientace na zenový budhismus a šinový budhismus, jenž je jakousi syntézou mahajánového budhismu a původního japonského náboženství šintoismu.

Druhý sál je otevřen teprve dva měsíce a je věnován japonským společnicím, gejšám. Gejša označuje ženu, která předvádí tradiční japonské umění, jako tanec, zpěv, hru na hudební nástroj, vyšívání, čajový obřad a jiné. Musí také umět plyně konevrzovat na dané téma. V dnešní době musí být sběhlá i v mezinární politice a umět perfektně angličtinu. Jsou zde umístěny jak tradiční oděvy gejš se symboly dlouhověkosti jako sakura, bambus, jeřáby, tak i spousta barevných dřevořezů ze života slavných gejš.

Ve třetím sále japonské sbírky jsou umístěny válečnické exponáty, jež k japonské kultuře neodlučitelně patří. Jsou tu různé samurajské meče a jiné zbraně. Další sál je určen sbírce hudebních nástrojů z celé Východní a Jižní Asie. Jdná se o různé housle, xylofóny, bubny, flétny, hoboje, činely, zvonky a jiné. V další místnosti začíná expozice Indie. Ta je ve znamení tří velkých náboženství, hinduismu, budhismu a islámu. Zabírá 3 místnosti.

V první místnosti jsou umístěny kamené reliéfy znázorňující výjevy z budhova života. Dále sošky tradičních hinduistických bohů, např. Višnu, Kálí a dalších. Jsou zde i exponáty připomínající nepočetnou komunitu vyznavačů džinismu. V druhé místnosti nalezneme předměty sloužící náboženským rituálům hinduistů a dvě velké sochy znázorňující Budhu. Socha Budhy má mít 32 povinných znaků, jako např. lotosový květ na němž budha medituje, neb lotos značí čistotu, drdol z vlasů jako symbol moudrosti, či kamínek na čele znázorňující předávání energie druhým.

Také zde jsou exponáty islámského kulturního okruhu, keramika a písemné památky. Ve třetí místnosti můžeme vidět tradiční indický oděv sárí a mnohé šperky, které ženy nikdy neodkládají, neb je to jejich jediné materiální zajištění v případě, že je manžel vyžene z domu.

Prohlídka pokračuje sbírkami z Cejlonu, Barmy, Thajska a Indonésie, kam se budhismus šířil ve své původní, hínajánové podobě. Zde se opět promíchává s tradičními náboženstvími, či spíše šamanismem. Zajímavé jsou zde mimojiné i exponáty unikátního kráčejícího Budhy, či Budhy znázorněného jako krále s dlouhým rouchem, či sbírka sošek budhů s typickým thajským věžičkovitým účesem. Tato část expozice zabírá 2 místnosti.

V další místnosti jsou uloženy exponáty z Mongolska a Tibetu, kde se rozšířil lamaistický budhismus, tedy budhismus smísený s tradičním tibetským šamanismem. Jsou zde vystaveny plátna tisíce budhů, roucho lamaistického kněží, předměty náboženského charakteru.

V poslední místnosti pak exponáty národů lovců lebek, které však jsou zčásti přemístěny do Prahy na Betlémské náměstí, kde právě probíhá dočasná výstava Lovci lebek.