HAUZweb 2.0

Tak jsem se po dlouhé době opět dostal k psaní zápisku. Příčiny dlouhé absence měly největší důvod asi v lenosti, ale je také pravda, že jsem neměl ani moc myšlenky na psaní. V dnešním zápisku bych se rád věnoval literárním aktivitám, které jsem v poslední době stihl. Možná se taky budu věnovat vybraným zajímavým událostem v okolí.

K názvu se vztahuje kniha Paula Davise O čase. Již jsem jí několikrát ve svých zápiscích zmínil, ale tentokrát se jí budu věnovat více. Autor je bývalý aktivní fyzik, dnes spíše populizátor vědy. Nedá mi to abych ho nechtěl srovnávat s naším panem Grygarem. Ale nejprve, o čem kniha pojednává.

Sám název není nijak snažící se skrýt hlavní téma. Tedy čas. Je až zarážející, jak stále málo víme o této fyzikální veličině. Všichni si asi dovedem představit a uvědomit příčiny toku času. Nicméně to neříká nic o tom, co to vlastně je. Kniha se ponejvíc věnuje einsteinovým teoriím relativity, jelikož právě ty začlenily čas do našeho světa jako jeho nedílnou součást a nikoliv jen jako externí měřítko pro běh událostí.

Dále se probírají kapitoly jako kvantový čas, imaginární čas a další možné pohledy. Možnosti cestování časem a prostorem, experimentování s časem. Znovu jsem si uvědomil, jak jsou kvantové jevy vybočující od takzvaně selskorozumového chápání světa. Nicméně tyto kapitoly zůstaly nejvíc otevřeny a neurčité.

Co se mi líbilo, byly poměrně jasné a dobře obzřejměné příklady k teoriím o relativitě. V těch si nezadal s již výše zmíněným naším vědcem a populizátorem. V ostatních kapitolách bych uvítal zpracování právě panem Grygarem. Ale je pravda, že v oboru kvantových problémů se asi špatně hledá nějaký uchopitelný příklad. Chyběli mi jasnější závěry, čímž nemám na mysli exaktní pravdy o probíraných jevech, protože to v současné době ani není možné, ale spíše jasnější vymezení, co je problém a jaké jsou možná úskalí v daném oboru při dalším zkoumání, co je řekněme současnými metodami dokázané, nebo vysvětlitelné.

Knihu bych asi nedoporučil začátečníkům. Některé věci nevysvětluje, protože zřejmě předpokládá, že jsou dobře známé. Je ale dobrá pro získání několika dalších možných pohledů na danou tématiku, ač zůstává hodně věrna principu neurčitosti a pod titulu knihy Einsteinova nedokončená revoluce.

Další kniha, které bych zde rád věnoval pár řádků je kniha Dana Browna, Šifra mistra Leonarda, v originále Da Vinci Code. Je to detektivní, velmi dobře čtivý příběh. Děj se točí kolem tajných řádů, svatém grálu a symbolů v uměleckých dílech. To byl asi hlavní důvod, proč jsem si tu knihu chtěl přečíst, páč jsem to chtěl porovnat s Foucaltovým kyvadlem. Nicméně to nelze.

Kniha je, abych tak řekl, prázdná. Ne že by byla nezajímavá, jak jsem psal již dříve, je velmi čtivá a těch pět set stránek máte hodně rychle v sobě. Stejně tak rychle jsou ale venku. Na rozdíl od Eccových knížek, kde po přečtení ještě dlouho přemýšlíte a kniha u vás zůstává, což se o této knize říci nedá. Alespoň já jsem tam nenašel nic hlubšího.

Přesto bych ji doporučil k oddechovému přečtení bez očekávání, ač je i zápletka od určitého okamžiku velmi dobře předvídatelná, dokáže udržet pozornost a snahu dostat se až ke konci a dozvědět se, jak to dopadne.

Tento pátek Klárka navštívila Sazka arénu při kocertě Roberta Planta. Vyhrála lístky v nějakých regionálních novinách. Jelikož jsem měl nějaké povinnosti, šla na koncert s klukem její ségry, někteří ho znají, Martin. Má osvěta, kdo a co hráli Led Zepelin byla trošku zbytečná, páč stejňak hrál víc jen své sólové písně. Veselý bylo, když mi Klárka asi v půlce koncertu volala, že je to nějakej starej plesnivej dědek, tak jsem jí zopakoval, kdy že byla jejich původní kapela nejslavnější.

Mno, a to by bylo pro dnešek asi vše.