HAUZweb 2.0

Na co všechno si člověk nevzpomene, když ho znovu najde. Mno ale k zápisku. Po nějaké době se bude znovu věnovat vybraným knihám, co se objevili v mém virtuálním čtenářském deníčku. Původně jsem se chtěl zabývat pouze jednou, ale pak se mi dostala do rukou další kniha, tématem sice na první pohled zcela rozdílná, ale dobou, v které vznikaly základní myšlenky pro ní totožnou. První kniha se zve Teror a válka od otce Tvrďáka a Colomba a druhá Einsteinův vesmír od Michio Kaku.

Ta první pojednává o období zhruba od první světové války po smrt Stalina. Zabývá se převážně režimem v Rusku, pozdějším Sovětském svazu. Jednak způsobem, jakým se bolševici dostali k moci a hlavně jakým způsobem se u něj udrželi. Meziválečným obdobím, přípravami na a na jakou válku, určitým úsekem druhé světové a krátce poválečným obdobím. Pro pochopení dalších textů kniha začíná popisem průběhu francouzské revoluce.

Kniha se ponejvíce soustředí na vyobrazení zrůdnosti bolševického režimu, všeobecnou ignoraci dělnictva a zejména rolnictva, která se objevuje jen jako statistika mrtvých. Stav, kdy nejenže nenastal slibovaný ráj na zemi, ale kdy se stát vrátil o několik století zpátky do období tvrdé roboty, nevolnictví, bez svobody. Kdy se jakátakás produktivita netržního systému udržuje jen za cenu nepředstavitelné represe, nátlaku, útlaku a podobných „výdobytků“.

Dále se kniha věnuje politice boje o moc mezi bolševiky, rolí hlavních představitelů (vlastně teroristů) bolševického převratu. Čistkám ve straně, vládě, armádě, jako legitimním prostředku k udržení moci ať už osobní, nebo jako režimu. Podpoře dalších komunistických stran v jiných státech a přípravě světové revoluce, která byla velkým snem Leninovým. Popisuje růst a krvavý rozkvět Stalina, jeho čistky a vytvoření vlastně průmyslu na mrtvoly.

S přibývajícím časem, tedy jak se kniha blíží k období druhé světové války se nejvíce zaobírá směřováním sovětské zbrojní výroby. Na základě logických postupů dokládá, že se Stalin a s ním Rusko, ač o tom zřejmě alespoň zpočátku příliš lidí nevědělo a co mohli tušit, byli pro jistotu popraveni, na vojenskou světovou revoluci, ač jak se v knize dokládá, o revoluci nemůže ani zdaleka jít.

Popisuje metody, postupy, které jsou k tomu potřeba a zároveň píše o tom, že k tomu v Rusku docházelo. Další podmínkou je oslabení západních mocností válkou mezi sebou. K tomu je potřeba zajistit, aby nešly na ně a aby se pustily do sebe. Rusko – německou smlouvu dokládá, o podpoře Hitlera Stalinem rovněž píše.

Velkou část knihy věnuje přípravám na ruskoněmeckou válku. Tomu jak Hitler předběhl Stalina s invazí o pár týdnů a zastihl tak sovětskou armádu nejen nepřipravenou na obranu, ale hlavně se přeskupující k útoku a na obranu vůbec nevycvičenou. No, místo popisování proč, jak a podobně spíš doporučím přečtení si knihy. Na knize oceňuji zejména podrobnost zpracování témat, kterým se kniha věnuje, muselo to stát spoustu času.

No u druhé knížky nebudu psát ani tak o obsahu, ale spíše věcem souvisejícím a dalším, proč jsem ji vlastně i zařadil do tohoto zápisku. Lehce se obsahu dotknu. Je to vlastně popis určitých období života Alberta Einsteina mající největší význam pro další vývoj vědy, fyziky. Nejvíce se mi líbí ty pasáže zabývající se základem jeho teorií, jednoduchými myšlenkovými testy, které ho dovedly až ke složitým matematickým formulacím.

Dále trochu poopravuje názor, že Einstein dal základ kvantové mechanice, což je pravda, a že se ji pak snažil popřít, což už není pravda doslova. Nesnažil se ji popřít jako takovou, ale spíše se snažil najít jednoduše řečeno princip v principu neuřčitosti, ještě jinak řád v chaosu. V té době se jeho myšlenky v tomto směru zdály zcestné, ale dnes se ve spojitosti s teorií superstrun zase přichází na to, že byl o tolik vepředu, že to tenkrát prostě nemohl vyhrát, když to tak řeknu.

Ale abych se dostal i k tomu proč jsem jí zařadil do tohoto zápisku. Einstein se angažoval i v politické sféře, ač ne jako politik, spíše jako amatér a Žid. Koneckonců jeho práce měla i dost značný vliv na průběh, zakončení války s Japonskem. Došel k závěru, že ke světovému míru se může dojít jen jednou Světovládou. Což ale na druhou stranu může být i něco co chtěl třeba Stalin. Takovou samozřejmě na mysli neměl, ale v té době byla právě taková více reálná než svobodná, demokratická. Ani dnes jsme se k ní o moc nepřiblížili.

Doba to byla divná. V nějaké zprávě z dvacátých let se objevilo, že Einstein je spolu s Leninem největší osobnost té doby. Vědec, naivní mírotvorce a profesionální terorista, vrah vedle sebe. Co mi pořád vadí, je to, že třeba pan Tvrdík si dá tolik práce s napsáním takové knihy a média si jí ani nevšimnou, nebo jsem neregistroval nic takového. Nejde snad ani o to, že by se o něčem mělo prohlásit, že je to pravda svatá, ale tak jak obecně (dnes, natož v tý době) média informují, mi příjde horší než cenzůra, tam aspoň člověk rovnou věděl, že to není pravda.

Závěr nechám tak trošku nedodělaný, začínám sbírat myšlenky na další zápisek s Exeperyovským názvem a tam se k tomu třeba ještě za půl roku, chichi, vrátím