HAUZweb 2.0

Než se vydáme chodbami dále do podzemí, rozhodli jsme se nejprve prohledat místnost podrobněji. Naše první volba padla na shody v západní stěně. Vystoupali jsme po nich a ocitli se na ochozu. Vedly z něho chodby do dvou malých místností. Nahlédli jsme do nich, ale byly úplně prázdné. Sestoupili jsme zase z ochozu dolů a proti směru našeho prvního průchodu místností jsme se vydali prohlédnout sochy před kamennými dveřmi v jižní stěně.

Kóža v té trpasličí objevila tajnou schránku. Když se jí snažila otevřít, z neopatrnosti spustila nastraženou past. Naštěstí byla na tuto možnost připravena a stačila před vystřelenou šipkou uskočit. Ve schránce ležela malá truhlička a v ní různobarevné drahé kameny. Jednomyslně jsme se shodli, že o tomto našem nálezu před kouzelníky pomlčíme. Když nám za náš čas a námahu nepřiznali žádnou odměnu, pak si přece zasloužíme alespoň to málo, co zde nalezneme.

Od soch jsme pokračovali dále k východní stěně. Minuli jsme další shody nahoru, za kterými jsme tušili pokračování ochozu a další prázdné místnosti, a rovnou jsme šli prohledat suť před tou proraženou průrvou. Jak jsme zjistili, při výbuchu pod sebou kamenné úlomky dveří pohřbily několik lidí. Zbyly tu po nich kosti, ale i prsten se zeleným kamínkem, náramek s červeným a náhrdelník ze šedým kamínkem.

V místnosti samotné se již nic zajímavého nenalézalo, přikročili jsme tedy k průzkumu chodeb z ní vedoucích. Nejprve jsme vstoupili do té za průrvou. Po pár sázích nás přivedla na rozcestí, kde se rozdělovala do dalších tří chodeb. Ta severní byla zpola zavalená kamením, což ale jen popudilo naši zvědavost. Prodrali jsme jí do místnosti, ve které byly rozházeny zbytky ohořelého dřeva. Mezi nimi ležely kosti odhadem třiceti lidí. Kromě zbytků výzbroje jsme u nich nic nenalezli.

Chodba odtud pokračovala do další místnosti. Podobně jako v té předešlé, i v této byla podlaha pokryta zbytky ohořelého dřeva. Navíc tu ale stál ne zcela ohořelý dřevěný podstavec, na kterém zřejmě stával oltář. Na zemi se u něj choulila kostra, která v pařátech stále svírala nějaký klíč. Hned nás napadlo, zda bude pasovat zámku v kamenných dveřích v jižní stěně hlavní místnosti. Kromě něj jsme u kostry ještě nalezli dva prsteny, jeden s bílým a druhý s šedivým kamínkem.

Vrátili jsme se na rozcestí a pokračovali v průzkumu východní chodbou. Vedla do kruhové místnosti, v jejímž středu se nacházel kamenný podstavec. Stálo na něm torzo sochy, přesněji řečeno pouze její nohy. Socha beze vší pochybnosti sloužila jako tajný úkryt. Byla dutá a z jejích nohou vystupoval menší podstavec. Po bližším ohledání jsme na něm nalezli stopy mitrilu. Z našich předešlých zkušeností jsme věděli, že se v dávných dobách často používal jako podloží pro uložení kouzelných krystalů. Ještě jsme si všimli, že do podstavce pod sochou byly vyryty runy, z nichž jedna představovala živel vody.

Poslední, jižní chodbou jsme z rozcestí přišli do místnosti s výklenkem v každé ze čtyř jejích stěn. Byly v nich vytesány znaky vždy jednoho živlu. Vrátili jsme se na rozcestí a poté prošli průrvou zpět do hlavní místnosti.

V průzkumu podzemí jsme pokračovali chodbou ve východní stěně u jihovýchodního rohu. Ta nás přivedla do jediné místnosti. Byla v ní vyhloubena již vyschlá studna a okolo ní se válelo několik koster. Ve všech vězely polorozpadlé šípy.

Nyní jsme se přesunuly k chodbě v jižní stěně, stále však u jihovýchodního rohu. Opět ústila do jediné místnosti. U jedné stěny v ní stála dřevěná truhla se zchátralým kováním a kolem ní se vznášelo hejno drobných svítících kuliček s malinkými chapadélky. S těmi jsme již na jedné z našich výprav měli tu čest. Říká se jim řasnatky a vyskytují se v blízkosti kouzelných předmětů. Živí se totiž jejich kouzelnou silou, která se z nich po nějaké době uvolňuje.

Nemínili jsme se s nimi zdržoval, Bahňák na ně proto seslal silné kouzlo v podobě bílé střely. To se ovšem zcela minulo účinkem. Jednak řasnatkám vůbec neuškodilo, navíc jsme tím na sebe upozornili. Celé hejno se k nám začalo pomalu přesouvat.

Když na ně nepůsobila kouzla, nezbývalo než je pobít normálními zbraněmi. Uprostřed místnosti jsme s nimi ale bojovat nechtěli. Mohli by se rozptýlit kolem nás, což by pro nás bylo značně nevýhodné. Potřebovali jsme je naopak udržet v jednom chumlu co nejdéle a zároveň si pro sebe učinit prostor, abychom s nimi mohli bojovat v co největším počtu. Proto jsme před nimi chodbou pomalu ustupovali ve snaze nalákat je až k ústí do hlavní místnosti, kde bychom mohli obklopit my je. Sice nás to stálo nepříjemné popáleniny, protože na nás cestou seslaly několik blesků, nakonec se nám to ale podařilo.

Hyatt vytáhl svou sekyru, Bahňák meč, Kóža šavli a všichni tři se rozmístili okolo ústí. Když k nim hejno chodbou dospělo, začali do něj náhodně sekat. Jak jsme správně předpokládali, jediným sekem se jim v tomto postavení dařilo zneškodnit hned několik řasnatek najednou. Jak ale hejno řídlo, bylo stále těžší zasáhnout. Než se jim podařilo pobít všechny, schytali jsme ještě několik dalších blesků.

Ani v chodbě ani v místnosti s truhlou se žádné opozdilé řasnatky nepohybovaly, mohli jsme se tedy již bez meškání podívat, jaký kouzelný předmět se v truhle skrýval. Kóža ji nejprve prozkoumala, zda na ní není nalíčena nějaká past a pak ji svým zlodějským nádobíčkem otevřela. Mezi starými, rozpadajícími se hadry jsme nalezli pěkný, zachovalý široký meč. Pro jistotu jsem ho prohlédl svým zkušeným alchymistickým okem a potvrdil, že se skutečně jedná o meč kouzelný. Do úschovy si ho vzal Dároš.