HAUZweb 2.0

K trpasličímu dolu jsme přijeli v poledne. Navenek ho prozrazovala jen mohutná železná brána vsazená přímo do skály a cesta, která k ní vedla.

Zaklepali jsme na velké kruhové klepadlo v bráně. Chvíli jsme čekali, a když se stále nic nedělo, zaklepali jsme ještě jednou. Tu se v bráně prudce otevřelo malé okénko, z kterého na nás hleděl rozlobený obličej strážného. Zřejmě jsme ho vyrušili z jeho zaslouženého odpočinku.

Strážnému jsme okénkem předali dopis pro Tauryona a zároveň vyslovili přání, zda bychom králi směli sdělit podrobnosti osobně. Strážný něco zabručel, načež okénko v bráně opět zabouchl.

Brána zůstala zavřená několik dlouhých minut a my začali pochybovat, zda nám ji generálův dopis skutečně otevře. Jestli naopak krále Tauryona svým obsahem nepopudil. Nakonec se ale brána otevřela a my mohli vstoupit dovnitř. Koně a poníky jsme zanechali venku.

Dva strážní nás poté vedli bludištěm chodeb až do velkého sálu. Zde na vyvýšeném trůnu seděl Tauryon oděn ve zlatem vykládanou zbroj. Před ním po obou stranách postálo asi padesát dalších trpaslíků tvoříce k němu živou uličku.

Vprostřed této uličky jsme se zastavili a pronesli odtamtud na uvítanou: „Zdravíme veleváženého krále trpaslíků, Tauryona. Přinášíme vám nejsrdečnější pozdravy od zástupce našeho království v této oblasti, generála Azra Beje, velitele pevnosti Forsyth. Generál vám dále posílá dopis, ve kterém vás zdvořile žádá o pomoc při obraně pevnosti před nelítostnými obry.“

„Ano, ten dopis jsem četl,“ odpověděl Tauryon beze stopy zájmu. „A musím říci, že ač si dobrých vztahů s vaším královstvím vážím, bitky mezi vámi a obry se mě skutečně netýkají. Vyřiďte generálovi, že v této záležitosti zůstávám nestranný.“

Bej nás varoval, že přesvědčit Tauryona nebude jednoduché. Zatím jsme nevěděli, na jakou notu zahrát, abychom v něm probudili žádanou odezvu. Rozhodli jsme se proto hrát o čas. Snad nás něco napadne během rozhovoru.

„Dobrotivý králi, prosíme za prominutí, že jsme příliš zjednodušili poselství dopisu. Generál Bej nemá na mysli jednorázovou pomoc. Jeho záměrem je naopak dlouhodobá spolupráce na obraně obou našich království. Žijeme v nejisté době a společná obrana je vždy účinnější a levnější, než samostatná.“

„Muže být,“ připustil Tauryon. „Každopádně jak mám vědět, zda generál takto nemluví jen proto, že mu právě teče do bot? Jakou mám záruku vstřícnosti z jeho strany, až budou obři poraženi?“

„Mocný králi, z vlastní zkušenosti vás můžeme ubezpečit, že generál Bej svým závazkům vždy dostane. Je to velice zásadový člověk a plnění dohod je pro něj otázkou osobní cti.“ Trochu jsme si vymýšleli, ale v zájmu dobré věci.

„Zajímavé,“ poznamenal Tauryon suše. „Rád bych věděl, jestli ten váš generál je skutečně taková osobnost, že byste za něj dali i ruku do ohně.“

„Králi?“ otázali jsme se nechápavě.

„Náhodou tu mám jednu takovou nešťastnou záležitost, na které bychom si to mohli vyzkoušet.“

Začalo nám docházet, kam asi Tauryon míří. Chtěli jsme ho sice přesvědčit pouze slovy, na to jsme ale nestačili.

„Spravedlivý králi, bude-li to v našich skromných silách, jsme připravení dokázat vám výhodnost generálovi nabídky svými činy. Samozřejmě pod podmínkou, že pak vyslyšíte jeho žádost o pomoc pevnosti Forsyth.“
   
„Ujednáno,“ zaradoval se Tauryon. „Poslyšte tedy váš díl dohody. Nedávno se mí poddaní při prohlubování jedné ze štol probourali do prastaré síně, o které se nám dochovaly zprávy pouze ve starých pověstech. Přístup do ní byl před dávnými časy zavalen a v průběhu věků i zapomenuto její přesně umístění.

Síň je součástí naší minulosti a my bychom se o ní chtěli dozvědět více. Jenže ji nemůžeme prozkoumat. V síni přebývá nějaké dravé zvíře, které všechny mé poddané napadá. Nevíme, kde se tam vzalo, ani co je zač. Vy to zvíře najdete a zabijete.

Do síně vás doprovodí dva mí muži. Budou mi průběžně podávat zprávy, jak si vedete, a vy se na ně obracejte, budete-li cokoliv potřebovat. Do práce se můžete pustit okamžitě, jistě máte sami naspěch.“

V Tauryonově vyprávění se nám nezdálo hned několik věcí. Předně čím by se takové zvíře hluboko v podzemí živilo? Dále proč do té síně neposlal své muže? Ať se tam nacházelo jakékoli zvíře, oddíl srdnatých trpasličích válečníků by si s ním měl poradit. A pokud ne, jakou jsme ho měli oproti nim šanci přemoci?

A konečně, čím byla ona síň pro Tauryona natolik důležitá, že by kvůli ní klidně riskoval životy svých válečníků v boji s obry? Tedy v záležitosti, která se jej, jak sám řekl, vůbec netýkala.

Kvůli těmto nevyjasněným otázkám jsme z přiděleného úkolu neměli dobrý pocit. Záviselo však na něm, zda se pevnost podaří ubránit, nebo zda padne. Proto jsme s jeho splněním nakonec souhlasili.

Tauryonovi se nyní objevil v očích zvláštní žár. Jako by se na něco velice těšil. Hned určil dva strážné, kteří nás měli k síni dovést, a vybídl nás k jejich následování.