HAUZweb 2.0

Na schodech vedoucích ke dveřím do Callonova krámku seděli dva vojáci. Hlavy měli opřené o zábradlí a tvrdě spali.

Rozhodně nebylo obvyklé, aby vojsko hlídalo soukromé živnosti. Někdo jim k tomu musel dát zvláštní příkaz a asi věděl, proč tak činí. Ovšem tito vojáci naštěstí jim svěřený úkol příliš vážně nebrali.

Potichu, abychom je nevzbudili, jsme kolem nich vystoupali ke dveřím. Kocour je odemkl a my vstoupili dovnitř. Prosklenou výkladní skříní sem pronikalo trochu světla z ulice.

Dveře jsme za sebou zase opatrně zavřeli a výkladní skříň zatáhli těžkým černým závěsem, který byl nad ní zavěšen. Poté jsme zapálili lucernu, abychom si krámek prohlédli.

Tvořila ho jen jedna místnost. V jejím středu stál pult, na kterém Callonus připravoval lektvary a obsluhoval u něj zákazníky. U levé i pravé stěny stály vysoké skříně s nekonečnou řadou zásuvek a do stěny naproti dveřím byl navíc zapuštěn velký krb.

Prohlédli jsme pár náhodně vybraných zásuvek. Obsahovaly jen zboží pro obyčejné zákazníky. Nic pro nás. Rozhlédli jsme se po krámku a přemýšleli, kde by Callonus mohl ukrývat zboží zvláštní povahy.

Kocour mezitím blíže prozkoumal krb, protože jeho rozměry, asi dva sáhy na výšku a jeden a půl sáhu na šířku, se mu zdály být poněkud přemrštěné. A nemýlil se. Pod římsou nalezl skrytý mechanismus, který odklopil zadní stěnu krbu. Vznikl tak průlez velikosti menších dveří, jenž vedl do zadní místnosti.

Místnost to byla velice malá, vešel se do ní pouze menší stůl se židlí, velká truhla stojící u stěny po levé straně a police se zaprášenými knihami u stěny pravé. Stůl byl pokrytý listinami.

Truhla byla opatřena pořádným zámkem, který ale Kocour bez potíží odemkl. Zapomněl ji už ale prohlédnout, zda se na ní navíc nenachází nástražná past. Jak truhlu otevřel, ozval se výbuch, který se v malé místnosti rozlehl velice hlasitě. Truhlu i Kocoura nato zahalil hustý kouř.

Když se kouř trochu rozptýlil, spatřili jsme Kocoura svíjet se bolestí na podlaze. Nastražená třaskavina naštěstí nebyla natolik silná, aby mu utrhla ruce či prsty. Popáleniny mu nicméně způsobila značné.

V mžiku jsme si rozdělili úkoly. Já jsem ve své truhlici pohledal hojivou mast na popáleniny a pustil se do ošetřování Kocoura. Generál Bej odběhl ke dveřím zkontrolovat, jestli výbuch neprobudil strážné před krámkem. A Bahňák s Milčou se jali zkoumat obsah truhly.

Na podlahu před truhlu postupně rozložili velké množství lektvarů, různé přísady k jejich výrobě včetně váčků s rostlinami a též sbírku drahých barevných kamenů. Záhy jsem musel starost o Kocoura přenechat Milčovi, protože jsem pocítil neodolatelnou touhu si všechny ty věci prohlédnout.

Ač jsem se ale snažil sebevíc, u žádného lektvaru ani žádné přísady jsem nedokázal určit, k čemu by se mohly použít. S lítostí jsem si uvědomil, že v alchymii jsem stále pouhým začátečníkem a budu se toho muset ještě mnoho naučit.

Abych si trochu zlepšil náladu, alespoň jsem si od Callona vypůjčil jeden temně rudý kámen, který se mi nesmírně líbil. Napadlo mě, že si toho ani nevšimne, když jich tu měl tolik. Pravdou ovšem bylo, že druhý kámen takové barvy se už v truhle nenacházel.

Bej se ode dveří vrátil s tím, že strážné by nevzbudila snad ani rána z děla. Poté se připojil ke mně a Bahňákovi a ve váčcích rozložených na podlaze nalezl rostlinu, o které tvrdil, že právě ji hledáme.