Démon 40 - Únos

Vložil/a colombo, 25. Červenec 2011 - 16:15

Aurrus byl celý vystrašený. Kdo by také nebyl, když se mu do domu uprostřed noci dobývá parta ozbrojenců. Chvíli jsme ho proto museli uklidňovat a několikrát vyzývat, aby se na naše otázky soustředil.

Nakonec jsme se ale dozvěděli, co jsme potřebovali. Z paláce místodržícího vedla odpadní šachta do městské kanalizace a přístup do ní nebyl nijak zvlášť střežen. V ústí šachty jen byla zasazena mříž.

Podle Aurrova popisu jsme si ještě nakreslili plánek paláce a doplnili do něj, odkud vedla ona odpadní šachta, kde se nachází komnata místodržícího a jak se k ní dostaneme.

Nato jsme Aurrovi poděkovali a ubezpečili ho, že s jeho informacemi Hleranovi vrahy jistě dopadneme. Z Aurrova domku jsme zamířili rovnou k paláci.

V jeho okolí jsme vyhledali vstup do kanalizace a sestoupili do ní. Zakrátko jsme stanuli před mříží, která oddělovala kanalizaci od odpadní šachty paláce. Byla opatřena zámkem, který Kocour bez problému odemkl.

Šachta nás dovedla do sklepení paláce. Podle plánku jsme odtamtud prošli do kuchyně a z ní do obytné části. Chodbou osvětlenou pochodněmi jsme se blížili k našemu cíli. Na žádnou hlídku ani nikoho jiného jsme nenarazili.

Zabočili jsme za roh, za kterým se už měla nacházet komnata místodržícího, a spatřili před ní stát dva vojáky na stráži. Překvapili jsme je. Než stačili tasit zbraně či přivolat posily, generál je omráčil dvěma údery plochou stranou svého meče.

Opatrně jsme otevřeli dveře komnaty a uslyšeli hlasité chrápání. Pronikli jsme dovnitř a obstoupili spícího Saranda. Jeden z nás mu přes ústa přetáhl roubík, dva ho drželi a čtvrtý mu spoutal ruce za záda a nohy k sobě. Poslední hlídal chodbu.

Sarandas se při tom sice probudil, ale nemohl se už ani hýbat ani křičet. Poté jsme ho chytili z obou stran za nohy a v podpaží za ruce a vyrazili s ním po svých stopách pryč z paláce.

Venku začalo svítat. Museli jsme si pospíšit, aby nás nikdo nespatřil potloukat se se spoutaným Sarandem po městě.

Do Ilmirilova domku jsme to stihli, ještě než do ulic proniklo sluneční světlo. Svalili jsme svůj náklad na zem a u Ilmirila si objednali velkou medovinu. Měli jsme za sebou namáhavou noc a medovinu jsme si rozhodně zasloužili.

Callonus už vypadal mnohem lépe. Vyžádal si ode mne ještě jeden lekvar pro povzbuzení a nato požádal Beje, který z nás vypadal nejčilejší, aby mu pomohl. Jednak chtěl Saranda odtáhnout do vedlejší místnosti, kde bude mít více klidu, a pak potřeboval někoho, kdo bude démonem zmítajícího se Saranda po celý čas zákroku přidržovat, aby si neublížil.

Osobně by mě bývalo zajímalo, jak se takové vyhnání démona provádí. Byl jsem už ale natolik znaven, že jsem spolu s ostatními jen polehával, popíjel medovinu a chvílemi si i zdříml.