HAUZweb 2.0

Druhá část zápisku z dovolené v Dolomitech.

Třetí část zápisku z dovolené v Dolomitech.

První část zápisku z dovolené v Dolomitech.

Dovoluji si vám představit svůj poslední počin, stránku s odkazy na indexy s fotkami. Jak jste si asi všimli, splňuje stejně jako Voitechova stránka specifikace W3C XHTML 1.0 a CSS. To byl taky jeden z důvodů, vedle čisté radosti z tvorby, proč jsem se do ní pustil, tedy abych si procvičil tyto postupy. Takže račte vstoupit: http://peterz.webz.cz

Chóca už svoje fotečky z procházky podzimní přírodou okolí Berouna, nebo chcete-li odhadem dvacetikilometrového pochodu po jeho sousedních kopcích, vystavil. S trochou zpoždění se nyní připojuji i já. Kdo nešel, prohloupil, ale na druhou stranu ho asi nebolely nohy, tak jako mě : )

http://peterz.webz.cz/ded/index.htm

Minulou sobotu se v Jílovém u Prahy konaly Městské slavnosti v rámci akce Dny evropského historického dědictví. Jelikož si zde Filipovi před nedávnem pořídili zahradní domek, využili jsme s Vojtou možnosti mít na místě kde přespat a vyrazili do tama.

Tvrďák s Berkou, Chosé s Dančou a psem Dobíkem, Hans s Peťasem a krávou Mirkou, Voitech s Chócou, Dadák s Kárkou, PeterZ s Pookym, Johule s Tomílkem a Bahňák s Kadlou.

Tak je tu konečně další zásypek na vaše, od věčného posedávání u počítače jistě značně opruzené zadky. Tentokrát zase z kol, jak jinak. Psát o tom, kde jsem se zase opil a jak mi z toho druhý den bylo blbě, mě moc nemotivuje.

Kdyby bylo někomu divné, proč jsem dnes v hauzu nějakej divnej nebo tam dokonce vůbec nejsem, tak tady přikládám foto z dnešního rána v Pecínově u Benešova, které vše dostatečně vysvětluje.

Kdyby bylo někomu divné, proč jsem dnes v hauzu nějakej divnej nebo tam dokonce vůbec nejsem, tak tady přikládám foto z dnešního rána v Pecínově u Benešova, které vše dostatečně vysvětluje.

O víkendu se udělalo hezky, a tak jsem v neděli ráno (=dopoledne) zavolal Vojtovi, jako že pojedeme na to kolo, jak jsme se předběžně domluvili. Vzal to až napodruhé, jelikož spal. Mezitím jsem stihl zavolat Chócovi a ten přikývl, že pojede taky. Takže jsme poté, co Vojta dorazil ke mě (=se tři čtvrtě hodinovým zpožděním, ale zato měl sebou už i lístky na zpáteční vlak), mohli vyrazit do Dubče, kde jsme nabrali Chócu a pokračovali v cestě…