HAUZweb 2.0

Minulou sobotu se v Jílovém u Prahy konaly Městské slavnosti v rámci akce Dny evropského historického dědictví. Jelikož si zde Filipovi před nedávnem pořídili zahradní domek, využili jsme s Vojtou možnosti mít na místě kde přespat a vyrazili do tama.

Vojta přišel na sraz na Budějovické půl minuty před odjezdem autobusu, ale zato měl na sobě skoro celou plnou polní a v ruce třímal zbrusu nový zahradní rýč. Našli jsme zastávku a po půl hodině čekání nám při nástupu do autobusu bylo řečeno, že jsme na špatném nástupišti. Tak jsme čekali další půlhodinu, kterou jsme částečně vyplnili sháněním nějakého oblečení, jelikož jsem si při spěšném balení nějak nevšiml, že už je po létě. V levné módě ale bylo tolik lidí, že bych ve frontě na svetr za dvě stovky prošvihl další autobus, a tak jsem se nakonec smířil s očekávaným studeným večerem venku a s myšlenkou na hvězdnou pěchotu se vrátil na nástupiště narvané lidmi. Když jsme přeplněným autobusem dorazili do Jílového, usoudil jsem po shlédnutí několika pochybných stánků skrápěných deštěm (prý dobové tržiště), že to bude zase jedna z těch čistě pivních akcí. O to více jsem byl nakonec velmi příjemně překvapen. Nejdříve jsme ale zašli na výborný oběd k Florianovi. Po něm jsme skoukli rozpis a vydali se na aktuální akci, kteroužto byla prohlídka kostela sv. Vojtěcha s výkladem od dobově oděné krásné slečny průvodkyně (Vojtěch přítomen i s rýčem).

Následovaly sokolnické ukázky v parku za muzeem. Už si nepamatuju, co že to tam měli všechno za ptáky, ale lítalo jim to moc pěkně. Na fotce je vidět průlet asi deseticentimetrovou dírou mezi dvěma slečnami.

Slečny byly pečlivě vybrány, aby pták nevěděl, kterou díru si vybrat a prolétl tak nakonec v rozpacích dírou mezi nimi. Na druhé fotce je pak přistání orla. Sokolnící se vždycky postavili tak, aby dravec letěl nad hlavami diváků. A že to uměl hodně těsně.

Potkali jsme tam i Wejra, ale dělal jako by mě nikdy v životě neviděl.

Vojtovi to bylo samozřejmě putna, hlavně když měl svoje Startky a rýč.

Pak jsme se vydali složit batohy do chatky. Ta se nachází v zahrádkářské kolonii s nádherným výhledem na sídliště. Ale na náměstí, kde je luxusní výběr kvalitních hospod, je to tu na druhou stranu opravdu kousek.

Po návratu do centra jsme si dali panáka hruškovice z místní palírny, zapili ho čerstvým moštem odtamtud a zopákli si ještě jednou sokolnické vystoupení. To tentokrát zahrnovalo i prvky humoru v podobě dělání si srandy z kolegy sokolníka. Potom jsme zašli k Floriánovi na jedno a pak šup na náměstí, kde se konalo divadelní představení s prvky šermu, Královská partie, které se snažilo přiblížit, jak těžký úděl že to mají šachové figurky.

Zajímavý nápad, pěkně zpracovaný.

Pak jsme se ještě byli krátce ohřát u Šlojíře a vyslechli si u Floriána koncert irské hudby Duran Doras. Večer bylo další divadlo. Kozlí muž, Dvojí proměna „neb kozel Pantalonem“

Rozhodně to stálo za to zůstat i při té zimě a občas se stále vnucujícím drobném dešti. Na představení navazovalo vystoupení skupiny In Flamenus, čož byl v podstatě Zorro plivající oheň

a jeho přítelkyně tančící tango.

Po té následoval závěrečný ohňostroj v parku u rybníka. Moc hezký, ale fotky po mě nechtějte. Ohňostrojem vše ale tak úplně nekončilo. Počítali jsme s Vojtou, že se mohutný dav lidí přesune do Floriána, kde mělo být vystoupení středověké muziky kapely Milvus, a tak jsme si celkem pospíšili, aby se na nás dostalo. Nakonec jsme ale na koncertě byli jen spolu s dalšími ani ne dvaceti lidmi. Asi za to mohlo to pade za vstupné, jediné peníze, které kdo po nás za celý den chtěl (samo kromě pitiva, jídla apod.). Nebo je možná ve městě mnoho dalších zajímavých podniků. O to více mohl mezi pár lidmi vyniknout Vojta, který se začínal tradičně zamotávat do vlastního jazyka.

Předposlední skladbu muzikanti rozdali publiku nějaké ty nástroje jako třeba chrastící bubínek, aby se mohlo přidat. Vojtu, ač byl přímo na ráně, nejblíže k muzikantům, nejdříve radši vynechali, ale pak mu nakonec dali takové dřívko s paličkou se slovy k publiku, že tento mladý muž tou muzikou přímo žije. Asi pět minut jsem Vojtovi pak vysvětloval, jak má dřívko chytit, aby z něj byl schopný vyloudit nějaký zvuk. Nakonec si ještě nadšeně koupil jejich cd, což druhý den komentoval jako, že nechápe proč to kupoval a že to za nic nestálo. Po koncertě jsme jen tak seděli, lámali do sebe pivka a nasávali atmosféru opravdu nádherného dobově provedeného sálu s velkým planoucím krbem, do kterého by se vešlo na rožeň dospělé prase. Vedle nás seděla skupinka lidí, z nichž se nakonec vyklubal i onen tajemný Zorro se svojí přítelkyní, která bez paruky, nakrátko střižená, vypadala spíš jako pilotka z vetřelce nežli tanečnice tanga. Vojta se jim občas vnucoval, až mu začali tvrdit, že by si měl toho příště naložit méně. Skoro se divím, že jsme nedostali do huby. Já se s nikým moc nebavil a Vojta mi proto začal vnucovat, že jsem hermetik. Jako předzvěst konce večera to odnesl tradičně jeden pulitr. Pak jsme to zabalili. Stačilo usměrnit Vojtu, aby si to nenamířil do dalšího pajzlu, kde bylo nejspíš narváno lidmi, kteří vynechali koncert a kam také mířila partička mladých holek. Kolemjdoucí chlápek odpověděl Vojtovi, když se ho ptal, zda je to tam o hubu, že on by dostal pěstí hned u dveří. Vojta na to, že „to je to tam tak drsný?“. Chlápek mu odvětil, že „ne, ale tak tě typuju“.

Druhý den tradiční kocovina, i když já byl nezvykle v pohodě.

Zato Vojta zrušil plánované vykopání jámy pro kadibudku a po sbalení a obědě, tentokrát zase v jiné, ale ne o moc horší hospodě též na náměstí, jsme odjeli autobusem do Prahy. Docela vtipné ještě bylo, když mi v neděli volal nějaký Filip, že prý má v mobilu zmeškaný hovor z mého čísla. Tak jsem se ho ptal, jak se jmenuje příjmením a on že Filip. Tak jsem se ho ptal na jméno a on, že Vojtěch. No pak už mi docvaklo, že to byl Vojtův táta, který s námi měl původně jet, a kterému jsme volali z mého mobilu :). Škoda, že nejel, mohli jsme to rozjet ještě víc. Jinak myslím, že vás Vojta někdy rád na svou haciendu pozve. Ty hospody za to určitě stojí. A lístek s tramvajenkou tam stojí jen jeden ekvivalent výčepního piva