HAUZweb 2.0

Kdy jsme se viděli naposledy? Sáákryš to bude dlouho a co se mezitím událó.

Tak začnem asi od březnové opravy jízdního řádu. Šílená blbost… to snad není ani možné. Oni vydají začátkem prosince úplné nový jízdní řád, a v březnu čtvrtinu přelepuji, ach. Kdyby to ale mělo smysl, ale ono nemá, většina vlaků se přelepovala tak o minutu na odjezdu vlaku, ale proč? Stejně to pak má zpoždění, takže minuta tam, či minuta sem… hmm:/

Jízdní řád jakž takž opraven a jedem dále. Takové jaro dělá s lidmi divy, to by jste koukali. Například tři mladicí, že si zakoupí skupinovou jízdenku, proč ne. Napíši jim odkud kam a řeknu jim celkovou cenu dvacet korun. A každý tahá z kapsy dvacku. „Ale pánové, mě stačí jen jedna,“ povídám. Mno co, když už jsme to dali, tak to nebudem brát zpátky… a vážně si je nevzali… takhle se vydělává;) A nebo další výdělek k pobavení… se čtyřiceti korunami navíc v kapse si to kráčím dále kontrolovat lístky. A tu chce další pán jízdenku, smůla ale je, že má jen dvoutisícovku, mno tak mu udělám radost.. užijte si cestu za darmo.. Ještě téhož dne odpoledne ho potkám na zpáteční cestě, už se zakoupenou jízdenkou a když mě vidí, hned mi dává do kapsy dvacku… Nenechal si vysvětlit, že už mi to vážně platit nemusí. Tak to tedy vezmem z té druhé stránky… Každá koruna dobrá;) Taky mě pěkně pobavila poznámka hyatta, vracejícího se z práce domů, který ze sebe vydával divné zvuky. Když jsem se ho zeptala, co dělá, tak mi odpověděl, že se zvukem škrábe v krku:D Krásné zakončení směny…

Když jezdíte pořád do kolečka tu stejnou trasu, znáte snad všechny cestující, kteří pravidelně jezdí. Ať už jezdí pravidelně schovávajíc se na záchodě a nebo poslušně platíce. Jedny takové záchodové pasažéry znám a jsou to docela týpci „do pohody“. Ne, že bych s nimi chtěla trávit volné chvíle, s těmito pečeckými feťáky opravdu ne, ale vystoupí si z vlaku hned po prvním vyzváníJ. Mno a přesně jednu tuhl pravidelnou partičku jsem jednoho krásného rána, při své poslední jízdě potkala. Zahlédla jsem je už z okénka, když jsme zastavovali v Pečkách. Chtěli nastoupit dveřmi u kterých jsem stála. Hmm..smůla;) Mno jak se to vezme.. Sice jsem je upozornila, že ať tam ani nenastupují, snažili se přemlouvat a já se snažila nevyhovět, ale oni potkali zrovna „kámoše“ co měl peníze a jízdenku jím zaplatil. Celý šťastní se hnali do vlaku, jeden mával jízdenkou a druhý lezl na záchod… hejj.. běž si sednout, máme jízdenku;) Co s lidmi udělá pravidelné cestování vlakem;)

Začátkem května nám přešla nová oprava jízdního řádu, to abychom se asi nenudili. Tak co jiného mi zbylo, než vzít lepidlo, nůžky a opravovat? A jak si tak vystřihuji a lepím, zjistím, že už vlastně nelepím, páč není čím. Mno tak tedy vystřihnu zbytek a založím si ho do patřičných míst… A za pár dní si koupím nové lepidlo.. mno a co se nestalo, nemůžu najít jízdní řád:/  Smůla..

V květnu mě také potkalo jiné cestování než jen vlakem, ale i autíčkem. Udělali jsme si s kamarádama výlet po Čechách..  a moc krásný výlet. Celý týden jsme po severozápadních Čechách.. Pokud by vás zajímalo jaké to bylo, koukněte se na tvrdiaakove stránečky a dozvíte se nejen to, že jsme se spolu zasnoubili, ale i to co jsme za celý ten týden stačili shlédnout. Moc krásná dovolená!!

Dovolená skončila a hurá L zase do práce. Poslední měsíc a budou prázdniny..parááda. Konečně klid, nejsou tak přecpané vlaky.. a není ani moc drzých puberťáků. Uff. Mno ale k nevelké radosti Kozzi nastali veliké výluky a tím pádem i zpoždění, a kdyby věděla co se čeká od září. Mno psát to tu radši nebudu, jen kozzo nejezdi vlakem až tak od ledna.. snad už to bude v pořádku;) A z koncem školního roku k nám nastoupilo pár absolventů střední dopravní, lépe řečeno železniční školy. Jednu takovou absolventku jsem dostala do zácviku. Hrůza, takovou holku jsem snad ještě nepotkala. Co neví nepoví, když něco neví, taxi to domyslí, uff.. hrůza, čeká nás dlouhá cesta. Už po jedné jízdě na mě něco vyzvídala, ale já se jen tak nedala, nedej bože, když jsem se dozvěděla co o mě roznáší za nepravdy a ještě abych z toho měla průšvih, to tak.. Dostala takovou zásobu informací k našemu budoucímu pracovnímu vztahu, že to vstřebávala minimálně týden;) Hrozně ukecaná, bacha na ní. Mno tak třeba jedno dopoledne, jsme nedělali revizi, z důvodu zaseknutí se u fíry na stanovišti, ale psst. Nechal mě řídit mašinku, jůva, to bylo pěkné. Mno a zácvik nemaje uniformu ani žádnou znalost vůbec ničeho, seděla tiše v koutku a jen záviděla. Samozřejmě to přes polední přestávku věděla snad celá masaryčka… dostala další dávku informací. Zatím můžu říci, že jsem se už žádný drb o mě nedozvěděla. Mno na to, že má maturitu a hrozně se chlubí tím, že jí má na po čtvrté a ještě se tomu směje, by se asi vážně měla starat o práci, ale to jí moc nejde. Doma se zřejmě taky moc neučí. Měla dva pokusy na jednu část zkoušek, neudělala ani jednou, dostala třetí, zatím se neví kdy to bude. Tento týden má dělat druhý pokus ze druhé částí zkoušek, snad všichni se modlíme, aby neuspěla, nic ve zlém, Moniko.

Mno a nastal poslední víkend června. Hurá je tu zase opět náš oblíbený fesťáček v Třinci, Noc plná hvězd. Letos naše řady posílil tvrdiaak a moje sestra Veronika. Tvrdiaak za námi přijel v pátek dopoledne, zbývajících asi patnáct lidí jelo už ve čtvrtek večer vlakem. Zapírám, že sem nádražák, takovej bordel co tam po nás zbyl.. mazec..  proudem teklo jak pivko, tak zelená, ale i vaječňák. Tak třeba taková zelená a vaječňák dohromady.. mňamka.. Mno řádili jsme tam pěkně. Když jsme vystupovali ohlédla jsem se na tu spoušť. Rozlité pivo, lepkavé fleky od zelené a vaječňaku, rozsypané jídlo, které si holky přinesly z jídelního vozu a chuděry ho ani neochutnali, kluci vylítli jak splašení koně z kupátka a jídlo holkám vyrazili. Mno mazec. Pěkně jsme se obumbali, ani nevím jak jsem postavila stan, ale přežil celý víkend;) Ráno mi bylo tak blbě, ač po prohlášení, že pít nebudu, mi druhý den ráno bylo snad ještě hůře… Škoda, že si moc nepamatuji, jak jsem zlila tvrdiaaka v aute jeho pivkem, že si nepamatuji, jak jsem se marně, ale přeci chtěla dostat ven, díky šílené nevolnosti. Ráno všici věděli co jsem měla k večři:/ Mno festival jsem si užila mooc parádně.

A zase práce, chjo.. docela ale byl klid.. A hurá další dovolená.. Jak já se na ní těšila… hm….

Letošní dovolená, jako každý rok touto dobou, jsme strávili na vodě. Bylo moc krásné počasí, lépe nám to vyjít nemohlo. Ale mělo to jediný háček, proč jsem si tu dovolenou toliko neužila a dokonce odjela dřív domů. Ač k neuvěření, bylo to kvůli pavoukům… fuj.. uplně se mi z toho dělá husina. Některým se to zdálo jako nesmysl a snažilo se hledat jiný důvod proč jsem odjela. Marná snaha, zajímalo by mě zda na něco přišli. Voda to byla opravdu romantická a krásná a tvrdiaak mě tu už po několikáté mile překvapil, až se mi z toho zůstala pusa otevřená, bez toho aniž bych u toho křičela, což asi bylo častější. Tvrďáčku moc tě miluji, a jsem moc ráda, že si na mě byl hodný a že si se mi snažil ve všem vyhovět…

Prostě nemám ráda tyto naše zvířátka… někdo nemá rád myši, někdo krysy, někdo hady, štíry atd. atd. Mě prostě a jednoduše vadí pavouci a to na tolik, že už jsem to prostě psychicky nevydržela a po týdenním terorizování jsem odjela sama svou cestou a nechala zbytek pokračovat dále na strasti plně cestě opatovickým kanálem, který by se dal opravdu doslovně nazvat kanálem, jak jsem se dozvěděla z pozdějšího vyprávění.

Ještě jedna poznámka, k mému hysterickému výstupu, na který jsem zapomněla stejně rychle, jako se vyvinul. Díky kozze, která mimochodem moc pěkná zápisek, jsem si na to vzpomněla a dovolte mi to vysvětlit. Jde o situaci, která se stala v hospůdce, která nám byla otevřena díky tvrdiaakovi, „hodným a hluchým“ hostinským. Před tím, než se hospůdka otevřela se asi většina z nás smířila s tím, že si na hospodu bude muset asi ještě chvíli počkat a od hodných lidí si nechala načepovat vodu. Tyto láhve čiré tekutiny byly odleženy na stole a nebýt mě už by tam i zůstali. Páč majitele zrovna hrozně moc zajímala tekutina žlutá, kterou si vítězoslavně nesl s sebou a vůbec si nevšiml, že mu tam zůstala voda a neměl by pak z čeho vařit. Je mi jasné, že to prostě jsou chlapi a vodáci a v tom horku potřebuji doplňovat „tekutiny“. Snažím se koukat se na alkohol z té dobré stránky a dokonce se s ním snažím i skamarádit. Nějakou dobu, jsem žila v prostředí, kde se denně vystřídali minimálně dvě  basy piva a jedna basa stačila na jednoho. Dokážete si představit, co dokáže dvacet piv za den udělat s člověkem? Dokážete si přestavit co sním dvacet piv skoro denně dokáže udělat. Radši to ani nedělejte, je to šílená představa a hlavně je to ubohý pohled. Díky této tekutině, sem si užila dost a nejen já. Pokud vás můj čin, překvapil (nemile), rozčílil či jinak urazil, přijměte mou omluvu… Budu se snažit na sobě více zapracovat..

Takže dovolená skončila, já jí zakončila relaxací na chaloupce spolu s Johankou, Mělgem, Bárou a hlavně tomíkovími rodiči a poslední den se přidal i Tomík samotný.

Uff, tak zas do práce… vedro, nefungující klimatizace… a hafo keců… proboha lidi uvědomte si, že já jsem v tom vlaku celý den. A určitě bych si tam dobrovolně netopila. Vy jste v tom vlaku tak půl hodiny a když se budete snažit, najdete místo, kde to funguje. Vemte si, že donedávna jezdili jen staré pantografy kde klimatizace ani nebyla, je sice fakt, že se tam na rozdíl od těchto souprav dalo otevřít  okno, ale vedro tam bylo tak jako tak.. Takže smilování!!!

A je tu konec července, rozhodla jsem se, že třinecký festival byl fajn, ale že na benátský noci, by to taky nemuselo být špatné. A taky že nebylo. Díky své zaměstnanosti, jsem dorazila v pátek ráno, na rozdíl do posádky A, která dorazila už během čtvrtka. Pátek jsem si užila do sytosti, nelenila jsem a vyřvávala v davu kdo má lístek navíc, a našla jsem, místo ceny 850Kč na u stánku mi byla nabídnuta cena 550, nelenila jsem a na nabídku jsem kývla, jenže pak tam nastal menší zmatek a ti chudáci se o stovku jaxi okradli, takže konečná cena lístku byla 450, takovou cenu jsem vážně netušila. A tak tedy hurá vstříc zábavě. S Adélou jsem se pustili do soutěžní o pivka v gambrinus městečka.. ona dostala disciplínu na divoké plechovce, kde si chudák rozřízla prst o prstýnek a já vyfasovala horolezeckou stěnu. Mno ten pořadatel byl pěkně vyčůranej, dělal, že si na poslední chvíli uvědomil, že mám minisukni, spoléhala jsem na sedák, do kterého mě navlíkli, mno tak ty nejdůležitější části zakryl…;) mno ale moc dobře se nahoru nelezlo, páč to bylo celé pokryté nějakou plachtou, či čím, a jelikož před tím chvíli pršelo, dost to klouzalo, ale pivko jsem dostala jak já tak i Adéla… aspoň něco.  A  potom následoval řetězec plný parádních koncertů, nevěděla jsem na kterou scénu dřív, poslední kapelou byli Arakaini, kteří končili ve dvě hodiny ráno tím můj páteční den skončil a já spokojená, unavená a vyčerpaná zalehla do stanu a ihned usnula. Ráno mě vzbudilo méééééé, méééééé. Chóca by měl radost, hned vedle byl výběh ovcí… grr.. mno mě to v půl sedmé ráno opravdu nepotěšilo, ovšem ignorace pomohla a já zvnou usnula. Mno ale co mě to nevzbudilo asi o dvě hodinky později.. někdo mi tahá za nohy.. a prý vstávat a cvičit jde se do jizery.. Mno nejdříve jsem je poslala někam, ale nenechala jsem se dvakrát pobízet a už jsem byla v plavkách připravena u stanu .. mno večer teda voda byla lepší… krásně jsem si užila unášení proudem.. ale bacha na kameny.. auva… můj zadeček.. ráno jsem si to sjela jen jednou, páč voda opravdu nic moc… Potom šupky dupky obléknout se do teplého a hurá na snídani. Tam si teda někdo pěkně vydělal. Někdo se pěkně zbláznil a jal se snad celou noc péct perník, ale jakej.. ten byl hódobóžovej, naprostá mňamka, takvouhle snídani bych na festivalu vážně nečekala ani ve snu. Po snídani, jsem se jala zase do hlavního  areálu, tam se to pěkně rozjelo, vodní fotbálek, deště, zimka, bahenní zápasy atd.. Mno  fesťák byl vážně úžasnej, ale tu sobotu jsem nějak podcenila, teď už jen vzpomínám s bolestí krku a pod peřinkou. .. ale jinak byl vážně moc pěkný… a už se těším na další cestování, které mě a tvrďáčka čeká ke konci srpna a to cestovaní na Slovinsko…

Takže užijte si do sytosti letních teplých dnů ať máte v zimě u krbu na co vzpomínat

Páček