HAUZweb 2.0

to koukáš, co?

Takhle brzy si můj zápisek snad ještě nedostal. Mno musím ti, ještě plná dojmů, povyprávět o mém víkendovém cestování;)

Ale nejprve pěkně od začátku.

Tak po mém posledním zápisku, jsem v pondělí odjela s Aksou do Mostu, navštívit babičky.

Pondělí: Po dlouhé době jsem se zase svezla rychlíkem kochala se krajinkou a hrála si s Aksou. Dobré bylo, že jsem měli kupátko sami pro sebe a tak jsem se mohli krásně vyblbnout. Jenže v Ústí jaksi nějaký cholerický dědek nerespektoval žádost o soukromí zataženou záclonkou, přiřítil se tam jak uragán aniž by pozdravil. Naštěstí Aksa byla už dost vydováděná a tak byla hodná. A než jsme se nadály byly jsme v Mostě. Přišlo vystupování. Moc nám nepomohlo cvičení výstupu v Holešovicích, u kterého nám asistoval Tomíček. Bála se, ale po krátkém přemlouvání to zvládla a vyhopsala ven. To ještě chudák netušila, že jí čeká procházka z nádraží až na zahradu. Šly jsme to asi hodinu s drobnými přestávkami na pití. Jelikož Aksa není zvyklá spát v bytě, to za prvé a za druhé bych se ani já ani babička nevyspali, rozhodla jsem se ubytovat se v chatičce na zahrádce. V domnění, že jí procházka unavila jsem v klidu ulehla a usnula.

Úterý: Ráno když jsem se šla podívat co ten náš hafan a jak přežila zahrada, tak jsem myslela, že mě trefí. Všude poházené kytky a hafo hlíny. Aksa se nudila. Takže místo snídaně jsem sázela kytky. Naštěstí babička moc nehudrovala;) A tak aby se toto neopakovalo i druhou noc, šly jsme na procházku. Po hodince jsme se šly podívat opět na babičku, napáply se a vyrazily ke druhé babičce, která bydlí kousek od nádraží, takže asi tušíš deníčku, jakou štreku jsem šly. Tentokrát jsem to vzali přes město. Postavili tam nové obchodní centrum. Děsný nezvyk. Ale jinak hezky postavené. Po příchodu k babičce Stolejdové sebou švihla na dlaždice a chladila se pupek. Po příchodu na zahradu, jsme se navečeřely a šly se ještě podívat do nedalekého parku. To se ale najednou vynořilo vzpomínek. Když jsem s Klárou a Adélou, lezly na strom a pozorovali nic nevědíce chodce, člověk by se až divil co vše může vidět;) Nebo když jsme objevili bunkr nějaké partičky, nebo když jsem se kolem projížděly na kole atd atd. Jeeee to byly časy.
Po procházce jsem se šla dívat na VKV a Aksa ulehla. Po čase se vytratila, když jsem se šla podívat kam, našla jsem jí v záhonu s kytkou v tlamě. Po vysvětlení, že záhony jsou pro ni tabu, šla se mnou do chalupy a celou noc se mnou spinkala.

Středa: Ráno byla zahrádka ve stavu, jaký byl i večer, takže v pořádku. Ráno jsme opět zašly s Aksou na procházku a po té na oběd k babičce Stolejdové. Odpoledne jsem se vrátily na zahrádku. V domnění, že je pěkně unavená jsem si sedla a odpočívala, ale opak byl pravdou. Celou noc blbla, pořád mě budila, že si chce hrát. Děs běs. V největším zoufalství, jsem ji vzala k sobě do postele, kupodivu usnula. Jenže já ne, pač chrápala. Chrápání ustalo asi po 5min, kdy se chtěla otočit na bok a skutálela se z postele. A to zas začala vyvádět.

Čtvrtek: Ráno, když už se opravdu nedalo spát, jsem vstala, dala Akse snídani, sama se nasnídala a šla s ní ven. Hrůza. Blbla celý den. Naštěstí na spáteční cestě usnula. Takže jsem si opravdu mohla vychutnat nádhernou cestu vlakem a bylo mi moc krásně. Po příjezdu do Prahy nás na nádraží čekal Tomíček, ačkoliv říkal, že to nestihne. Moc nás to s Aksou potěšilo a s vidinou vany a hlavně zahrady, kam vypustím Aksu a odpočinu si, jsme pelášily domů. Cestu metrem i busem celkem zvládla. Chtěla by se se všemi kamarádit, jenže chudák malá ještě neví, jaký jsme národ a že ne všichni, kteří vidí rotvajlera, ač maličké a hravé štěně, by si s ní chtěli hrát.

Druhý den, když Tomíček odjel do Řípecu, jsem se jala vymalovat ložnici. Když jsem udělala pár tahů po stropě, nadávala jsem si, co mě to zas sakra napadlo. Ale naštěstí jsem to měla nečekaně brzy a tak než jsem zašla na návštěvu k Chócům, jsem vymalovala ještě vrchní koupelnu. Po večeři a příjemně stráveném večeru s Chócoveejma a Bahňákama jsem šla spinkat. Druhý den od časného rána (7,30) jsem pokračovala v malování. Odpoledne když jsem skončila, dala jsem si rychlo vanu a vyrazila do Peček na Párty u pana Mimry 2. Tam se sešlo panečku lidí. Sestra Verča, obě holky Mikšovské, Luboš s Klárou (?), Nimroušek, Kočka, Pavel a ještě další 4 mě bohužel neznámí. O půl noci jsme šly navštívit Eden ;). Spát jsme šli asi o půl páté a večer to byl vskutku vydařený.

Ráno jsme poklidily a vyrazili do Seňority na oběd ;) Dali jsem si srovnávačku česnečku a kolu. Po chvíli se ve dveřích objevil Vašek a celá natěšená, jsme Seňoritu opustili nasedli do broučka a za malou chvíli už jsem seděla na krásném harleji. Jééé, to ti byl, deníčku, zážitek. Ponejprve jsem se trošku bála zatáček. Páč hajrlejka je jen pro jedu osobu. Takže mi na blatník byl mřížkou připevněn polštářek a nohy jsem si dala Vencovi na jeho nohy. Ale řidič řídil opatrně a tak jsem se po čase přestala bát a kochala se jízdou. To byla krása. Jeli jsme na Sázavu a okolo zase zpět. Ach... to bublání motoru, ta krásná krajina.. neskutečný zážitek. Hlavou se mi honilo tisíc věcí... Po příjezdu a Vaškovým údivem že jsem v tomto posedu vydržela skoro 100 km, jsem celá štastná pádila opět do Siňority podívat se na malého Matěje. To je ale macek, krásnej. Celej tatínek. Po večeři jsem pádila na vlak. Po procházce z Běchovic až do Dubče jsem skoro hned ulehla, krásně unavená. Celou noc jsem přemýšlela, jak našetřit na řidičák. Napadla mě jedna myšlenka a to, že budu mít narozeniny ;) Ale nakonec věci vzali rychlý spád a já zjistila, že to zvládnu i sama a tak snad příští týden nastoupím do autoškoly. Hurááá....

To byl tak moc krásný týden, deníčku, že jsem se s tebou musela podělit o čerstvé zážitky. Drž mi palečky ať mě co nejdříve vezmou do školy a ať bez problému udělám testy;)

Tak brzy zase ahoj:)

Venda, Venda, Venda se svou motorkou....