HAUZweb 2.0

Takže dobrý.... den!!

Tak těmito slovy, deníčku, začal nááádherný, ale opravdu nádherný víkend. Vysmátý, uvolněný, dobrodružný ;)

Tímto pozdravem jsem vstoupila do místnosti taťuldova pracoviště. Původně jsem zde chtěla použít náš třinecký pozdrav, „Takže dobrý večír“, ale všude vládla pracovní nálada a všici se tvářili tak vážně a pracovně, že jsem je nechtěla moc rušit a nedej bože způsobit nějaký trapas. Kterému jsem stejně neunikla. Náš taťulda slavil v pátek svátek a tak jsme ho šly s Luckou navštívit, poblahopřát a předat dárečky. První přála Lucka a pak jsem šla já. Já vážně chtěla říci „vše nejlepší k tvému svátku.... „ ale namísto toho ze mě vypadlo „Dobrý večer“ :D Vážně jsem to neplánovala, prostě to ze mě vypadlo;) Tím se spustila první vlna, mého ubrečeného smíchu, který mě doprovázel celý víkend a já si ho mohla parádně užít ;)

Dárečky byly předány, sváča dojedená a čas odjezdu mého vlaku se blížil. Těsně před odchodem jsem ještě vyžebrala petku a namíchala do ní vodku s jahůdkovým džusem, aby bylo maličko veselo :D A za pár minut už jsem seděla ve vlaku a za dalších asi 30min jsem byla už v Pečkách, kde měli přistoupit Vašek Šátek aneb mrdvá liška, Jíři Pivoňka aneb Pivec a Ondra aneb Ondra. Ale co čert nechtěl Ondrovi odvezli dědu do nemocni, tudíž se zúčastnit nemohl. Ve vlaku nám průvodčí sdělil, že nejlepší přestup směr Hradec Králové bude v Kolíně než v Pardubicích, atak jsme na něho dali. Chichi, to by ale nebyly České Dráhy... samozřejmě, že jsme měli zpoždění a přípoj v Pardubicích nám ujel. Načež začal Vašek panikařit a tak nám nezbylo nic jiného než do něj lít vodku s džusem a slivovici :D V Pardubicích jsme měli asi necelých 30min než nám jel vlak do Hradce, který měl asi 5min zpoždění, naštěstí jsme v Hradci měli hodinu a něco do dalšího vlaku a tak nás to nijak neuvádělo do stavu PANIKA :) Ve vláčku Vašek vytáhl kytárku a cesta do Hradce tím rychle utekla. V Hradci jsme zalezli do nonstopáče dali dvě pivka a vyrazili na vlak směr Starkoč, kde jsme znovu ale už naposledy přestupovali do Malých Svatoňovic. Panika už ani moc nevládla, posádka už totiž měla otupěné panikové buňky namíchaným likérem vodka+džus, Vaškovou pálenkou, Plzní a následně i Jelzinem. Umíte si tedy představit, jak cesta probíhala :) 2/3 posádky to jakž takž přežili, horší to bylo s nejmenovaným Pivcem, který toho Jelzina klopil trošku častěji a tak se stalo, že nám pár stanic před Malými Svatoňovicemi vytuhnul. Probudit ho nebyl takový problém. Vyletěl z té sedačky, tak rychle, že nějak nestačil udržel rovnováhu a podpořen ještě jízdou vlakem spadl vzápětí na paní, která seděla naproti. Nebyla moc nadšená :D Vystoupili jsme něco málo po 23h v Lahvoňovicích a než jsme si s Vaškem stačili urovnat zavazadla na zádech, ztratil se nám Pivec. Jen jeho bágl na lavičce vypovídal o tom, že nemůže být daleko. Vylezem před nádraží a nikde nikdo. Po pár minutách jsme zjistili, že místo, kde je nejvíc křovíček a tudíž pravděpodobný Pivcův cíl, není tak rovný jak se z dálky zdálo. Byl pěkně příkmý a také tam někde dole jsme Pivce našli. Ležel v kopřivách, nejevíce krom poklidného oddychování známky života. Ten ale schytal facek od Vaška, který ho chtěl probrat. Bylo nám jasné, že nahoru ho sami nedostanem. Naštěstí nás zachránil Tomáš Tvrdík aneb Tvrdiaak, který přijel na svém olivovém oři, naložil našeho zmatlaného kamaráda do vozu a odvezl nás nahoru k chalupě. Chudák byl úplně gumový a neměl vůbec síly ani vědomý dojít do chalupy sám. Přes všelijaké komplikace, jsme ho nakonec uložili do jásovny, něco málo si zabrnkali na kytaru, dali pivko, slivovici a šli spát.

Sobota ráno byla opravdu hodně veselá :D Začalo to Pivcovou otázkou, zda brnění v jeho rukách je normální nebo zda má očekávat, že mu upadnou :D Vaškova odpověď, že je to normální, když si ustlal v kopřivách rozesmála celou chalupu a udivila Pivce. Celé dopoledne jsme pak Pivcovi vyprávěli, co že se dělo a zkoumali, proč že se tak opil a zjistili, že krom Českých Drah za to může i panikář Vašek. Po přípravě surovin na gulášek, který měl být k obědu, jsme se dohodli, že venku neprší a tudíž nebudem peciválové a vypravíme ven na rozhlednu. Chudák Pivec, který necítil jednu stranu svého zmoženého, pomláceného a kopřivami spáleného těla belhal se za námi a naříkal, při každém vysokém tónu mého smíchu:) Cestou si ale udělal další zranění a to když si zabodl přes boty do nohy klacek a místo toho aby ho Václav litoval, bodnul ho klackem i do druhé nohy. Po chvíli někdo prohlásil, že chlapi mají držet při sobě. Rychlá rakce Pivce „Tak si honem něco udělej“ nás dostala do kolen. Procházku jsme jinak přežili ve zdraví, rozhledna nás ale moc nepotěšila, výhled nám překazila mlha, která se rozestoupila s Tvrdiaakovou poznámkou, že všichni máme fantazii. A tak někdo viděl Ještěd, jiný zase Pražský hrad atd. Atd. Když jsme došli na chalupu zjistili jsme, že guláš k obědu bohužel nebude, páč maso nějak nechtělo změknout. Tvrdiaak tedy rozpálil gril a hodil na něj naložené dobré masíčko. V polovině našeho hodování zazvonil telefon, kde nám Darka aneb Darka a Petr Hubáčk aneb pajda oznámili, že už jsou na náměstí a kudyma, že se dostanou do našich výšin. Přemýšleli jsme tedy, zda jim něco nechat a nebo vše sníst:) Nakonec jsem se rozhodli, že jim něco tedy necháme, ale oni se stejně ládovali svým jídlem. Ukecat Petra, aby na chalupě zůstal do druhého dne, nebyl takový problém, jak se zdálo, ale to jsem ještě netušili, jaký bič jsme si to na sebe ušili. Petr se díky operaci kolene ubral do několika týdenního omezení alkoholu, což mělo za následek, že se rychle dostal do nálady a po jeho poznámkách „Smrt křesťanům“ „Vikingove....“ jsme vytušili, že večer bude opravdu veselý. Po té co začal Petr lít jednoho panáka za druhým nabrali věci rychlí spád. Pamatuji si, že guláš se dovařil ale nikdo neměl hlad a tak jsem nespěchala se zahušťováním, že se tam na skok ukázla Luboš, který přijel na choprovi, že na návštěvu přišla Bára s Čendou se kterým si hrál Tomík, že se hrálo na kytary a že naposledy jsem hrála já... toď vše co si pamatuji. Z vyprávění pak vím, že jsem prý vyšla ven kde byli kluci a říkala jsem jim ať jdou dovnitř, že chci mít soukromý, nebo že malý Čenda vběhl do chalupy a zvolal „Strejdové maj problém s tetou“. Načež strejdové Vašek a Tomík táhli opilou tetu Myšpuli do postele. Myslím že další věci které jsem slyšela už nestojí ani za to zveřejňovat :D Dále co si pak pamatuji, byla brzká ranní hodina asi v půl páté, kdy jsem se vzbudila. Měla jsem děsnou žízeň, voda která stála na nočním stolku mě moc neuspokojila a tak slyšíce hlasy dole, jsem neváhala a vyrazila za nimi. Otevřela jsem dveře a zvolala „Jdeme pařit mě už je dobře“ Ale nikdo nebyl moc nadšený. Vašek, který se už nějakou tu hodinku snažil usnout hudroval asi nejvíc, páč měl opravdu strach, že ho nenechám vyspat a Petr s Darkou už se akorát chystali do peřin. Bohužel jsem je nepřemluvila, atak jsem si ohřála guláš jehož zahušťování bylo taky velice úsměvné:) Ve sklepě zabavila krabici s džusem a vyrazila zpět do postele.

Usnout se mi moc nedařilo, ale nakonec se to alespoň na chvíli podařilo. Ráno jsem posnídala s Pivcem, který byl rád, že nebyl jediný o kterém se mluvilo :) a Vaškem. Po chvíli se k nám přidal i Tvrdiaak, jinak zbytek ještě chrupkal. Během snídaně mi Vašek vyprávěl jak volal jeho mamce a se slovy „opila se nám kuchařka jak zahustím guláš“ guláš nějak dodělali ;) Jelikož venku svítilo sluníčko, posnídali jsme na paprscích a touha po krásných panoramatech nás vylákala znovu na rozhlednu, kam jsme vzali i petku se zbytkem piva a vyrazili. Bohužel bez Tvrďáka, kterého přemohla lenost. Na rozhledně jsme se pěkně usadili kochali se výhledem, po vyprázdnění petky jsme se vydali zpět. Po příchodu nám Darka nabídla její vyniakjící polívčičku, kterou Vašek jedl z mělkého talíře:)

Pak už jsme se jen váleli na sluníčku a po prvním chladném větříku s vůní deště a po pohledu dolu do údolí, kde se to pěkně černilo jsme zachovali paniku a začali uklízet. Po té jsme naskákali do aut a vyjeli směr nádraží podívat se, kam že nám to ne Pivec upadl.. To raději nechtějte vidět. Z nádraží jsme vyjeli k první benzínce, aby Petr mohl nakrmit své autíčko a zmátla ho značka zákaz odbočení a tak se na benzínce ještě otáčel a najel k čerpacím pultům obrácené, což opět rozhýbalo naše bránice.

Víkend to byl opravdu nádherný, povedl se nad očekávání dobře, alespoň dle mého názoru. Už se těším na další kalbičku se svými kamarády ;)

Měj se krásně deníčku a zase někdy příště.

Míša Tvrdíková aneb Myšpule ;)