Ahojky deníčku ;)

Jsem tu zas ;) Asi se těšíš, že ti
povyprávím jak jsem si užila Vánoce a Silvestra a jaké
nezapomenutelné zážitky jsem zažila. Jedno lepší než druhý a
zážitky nabité k prasknutí, jen ne bohužel moc pozitivní :/

Kdy jsme spolu vůbec mluvili na
posledy? Hmm... 19. srpna. To sem se vážně polepšila

Tak co se od té doby událo?

Udělali jsme si výlet s Tomíčkem a
Aksičkou do hor přesněji řečeno k nám na chaloupku. Jelikož
nás oba přepadl nějaký bacílek, pojali jsme čundr trošku
lehčeji. V sobotu ráno jsme se zabalili a vydali se směr Brendy,
tam jsme dali obídek, medovinku a nějaké to pivečko a kafíčko a
vyrazili jsme dále. Tentokráte už s mapou v ruce a vstříc
krásným zážitkům v přírodě. Aksa posilněna spánkem cupitala
těmi svými pidi packami před námi. Krásné bylo, jak občas
přehlídla nějaký kamínek či díru v zemi a klopýtla ;)

Nevím jak se to stalo, ale někde jsme
špatně odbočili. To víte, s mapou v ruce, naštěstí ne v mé

Čundr to byl krásný. Neušli jsme
toho mnoho, ale já padla jak zabitá a i malé děti, které se u
nás objevily na návštěvě a řvaly prý neskutečně, mě
neprobrali ;)

Poznali jsme novou restauraci s názvem
Doba kamenná. Parádní místečko. Nikde žádní slušně odění
číšníci a vybraná mluva. Všichni mluvili jak ve středověku,
skleničku, příbory nebo hrníčky nejsou;) Byl to skvělý
zážitek, pěkně jsme se zmatlali

Dostala jsem nápad, opět se vrátit
na dráhu, naštěstí mne tato myšlenka opustila stejně rychle
jako přišla. Akorát, že najít brigádu k salonu bylo náročné.
Nakonec jsem se vrátila opět do kfc, tentokrát na Háje do
Galaxie.

Na konci září jsem nastoupila do
autoškoly. Mazec, já jsem vážně seděla na motorce a řídila
ji. Super pocit. První tři jízdy jsem měla na parkovišti a max
rychlost byla tak 20 km/h. Docela jsem se bála, abych udržela
balanc a neodřela nějaké auto, ale je co jsem nabila trošku
sebevědomí, začala jsem si jízdu užívat. Poslední jízdu už
jsem měla v provozu. To bylo ještě lepší. To už jsem jela o
maličko větší rychlostí, ale předpisy a hlavně lektor za mnou
mi nedovolovali jet příliš rychle. Bohužel jsem nepočítala, že
vyrazím do ulic a tak jsem to podcenila s oblečením. A samozřejmě
onemocněla :/

V říjnu odlétali kamarádi do
Austrálie, trošku se zlepšit v jazyce. Pořádali proto rozlučku,
jenže můj zdravotní stav mi to jaksi stěžoval. Nakonec jsem se
rozhodla, že pojedu. Tomíček nechtěl abychom tam jeli sockou a
nenastydla se více a tak vzal auto a jeli jsme. Jenže, zkuste někde
na Praze 1 zaparkovat. Všude modrá zóna. A tak se stalo, že když
jsme vyšli konečně z restaurace, tak místo naší kordůbky bylo
jen prázdné místo a o kus dál měšťáci nakládali další
auto. A tak jsme se vydali sockou pro auto ;) Naštěstí policistka
byla hodná a dala nám to bez pokuty, jen odtahovku jsme museli
zaplatit:/

A ke konci se to zase hemžilo zábavou
a prací. 21. října jsem nastoupila do již zmiňované restaurace
rychlého občerstvení neboli kfc. A ten samý večer jsem vyrazila
do Holešovic na Tarju, bývalou zpěvačku kapely Nightwish. Koncert
to byl pěkný, spíš, takový romantický. Umístila bych ho spíše
někam kde je víc sedaček, protože na moc velké paření to
nebylo. Zpívala spíše z nové desky, takže samé pomalé, ale
krásné.

V pátek 24.10. jsem vyrazila do Peček.
Kde se slavily druhý den mé a Vaškovi narozeniny. Ten večer jsem
se vrátili ještě na skok do Prahy a to na kapelu Krucipusk. Večer
to byl povedený;) Ráno se nám nechtělo ani moc vstávat, abychom
připravili místnost pro večerní akci. Ale nakonec jsme vše v
klidu představili a zábava mohla začít;) Jak nám bylo druhý
den? Lehce opičkově. A to jsem ještě ten večer jela na koncert
Sabaton do Plzně. Celý den jsem se rozmýšlela, zda jet či nejet.
Né kvůli tomu, že bych byla už unavená, ale hlavně proto, že
mě nechali kluci na holičkách a já jela nakonec sama. Ale mělo
to něco do sebe ;) Nemusela jsem se díky nikomu přizpůsobovat a
vystála jsem si to nejlepší místečko a koncert si parádně
užila. Navíc jednu z před kapel jsem neznala a byla parádní.
Měli pěknou show, parádně nás připravili a my se už hrozně
těšili na Sabaton, který byl výborný. Nikde žádné zábrany,
stála jsem hned vepředu, a mohla se klidně rozeběhnout přímo na
pódiu, jenže co bych tam dělala

Cesta z města byla trošku o hubu a to
doslova, protože už se mi silně zavíraly oči a já myslela, že
nedojedu. Naštěstí jsem v pořádku dojela a zcela vysílena po
náročném víkendu a plná dojmů z koncertu usnula.

V listopadu jsem byla pozvána na Beat
fest a to přímo do V.I.P, takže jsme měli parádní výhled,
židle a jídlo, jen to pití by mohlo být lepší, dát padesátku
za lahváče... hrůza.. Byl to krásný večer, dokonce jsem dovezla
i hrníček domů a celý;) V polovině listopadu jsme si potom šli
zastřílet do banky. Mno co taky v polovině podzimu dělat doma ;)
Rozpumpovali jsme v těle krev plnou adrenalinu, trošku se ohodili
barvami a plni dojmů jsme šli domů ;) a už se těšíme na další
hru;)

A už tu máme konec listopadu. Den,
který měl být krásný, ale jeho konec, respektive začátek
dalšího dne moc veselý nebyl. Spíše vůbec. Ve čtvrtek večer
nám naše Aksička nechtěla papat. Její pohled mě hrozně
vyděsil. Najednou jsem měla před očima Lady, byla to německá
ovčanda, bylo jí dva a půl roku, když mi umřela na otravu.
Hrozně dlouho jsem se z toho dostávala. Celý ty dva roky jsem se o
ni den co den starala, cvičila jí. Byl to suprovej a poslušnej
pes. A tak chápete, jak jsem se vyděsila, když se na mě podívala
těmi vyděšenýma, štěněčíma očima Aksa. Jak se mi snažila v
koulet se mi do klína a mazlit se. Hrozně jsem se bála a hned jsem
volala Tomíkovi, aby přijel, že musíme na veterinu. Jenže než
přijel má panika opadla a usoudila jsem, že počkáme do druhého
dne. Ani druhý den nechtěla žrát, ale venku si hrála s ostatními
psi a skotačila a aportovala a tak jsme usoudili, že ji nebude tak
zle, a že asi jen něco snědla. V sobotu ráno jsem odjela na
festival do Zlína. Bylo tam krásně, hafo kapel. Známe tváře z
letních festivalů. Poznala jsem další nové pěkné kapely. Den
se celkem povedl. Po půl noci jsme nasedli do auta a rozjeli se směr
domov. Asi v půl páté jsme dorazili domů. Rozloučila jsem se s
posádkou a běžela domů. Hrozně jsem se těšila až uvidím
Aksu, jak na mě bude překvapeně dívat,kdo ji to takhle brzy budí,
jak vyběhne ven z boudy a poběží vesele ke mně. Ale velké bylo
zklamání, když jsem otevřela boudu a Aksa uvnitř nebyla. Našla
jsem ji ležet pod křovím. Pacičky měla složené pod hlavičkou,
ale na moje zvolání nebyla žádná reakce. Byl to děsný pohled:(
Ale rači už dost...

A pak přišel prosinec, blížili se
vánoce. Lidi šíleli. Jak v kfc, kde jich bylo požehnaně, tak u
mě v salonu, což mě samozřejmě potěšilo.

Na Vánoce jsem jako každý rok odjeli
do Českého Těšína, užívat si Vánoce v klidu a míru. Opak byl
ale pravdou. Kocourek nám utekl a to na dobu na jakou snad nikdy
ještě neodešel. Měli jsme velký strach, báli jsme se že jsme
přišli o dva mazlíčky, ale naštěstí se vrátil a my si
oddechli ;)

A Silvestr? Hrozně jsem se těšila do
Peček, kam jsem chtěla jet už od svých sedmnácti, ale osud mi
jaksi nepřál :(

Ze dne na den mě přepadl zákeřný
bacil a na silvestra jsem ležela se čtyřiceti v peřinách.

Takže konec roku byl opravdu parádní
:(

Do nového roku, vám všem přeji
hodně zdraví, lásky, štěstí, porozumění a jak říká teď
můj taťka i práci. Finanční krize ještě moc neodezněla a
hodně lidí přišlo o práci a některé to ještě čeká:( Držím
vám palce, aby jste to nebyli právě vy.

Mějte se v novém roce krásně,
dávejte na sebe pozor;)

Papa a dobrou noc